Stali jste se v posledních letech fanoušky každým rokem se rozšiřující kavárenské kultury? Pak určitě máte svůj oblíbený podnik. A nejspíš se jedná o takový, který se pyšní moderním interiérem, na lístku nechybí avokádový toast nebo batch brew a většina návštěvníků si z něj dělá home office. Nechci kritizovat tyto podniky, sama ráda občas do nějakého z nich zajdu. Mám však dojem, že každým rokem jejich počet rapidně stoupá, přitom jsou všechny jako přes kopírák a postrádají nějakou vyšší myšlenku či hodnotu.
Chtěla jsem od kavárny víc a trochu zapátrala, kam se na kávu chodilo dříve. Když si uděláte procházku po Národní třídě, můžete začít kavárnou Louvre. Byla založena v roce 1902. U svých stolů měla možnost hostit významné osobnosti jako byli spisovatelé Franz Kafka a Max Brod, kteří si zde dokonce pronajali separátní klubovou místnost. Německý vědec Albert Einstein zde pak pravidelně každé úterý navštěvoval večery v salónu. O něco později Louvre poskytoval útočiště řadě spisovatelů, včetně novináře a spisovatele Karla Čapka, a na večeři sem docházel i první československý prezident T. G. Masaryk.
Pokračujte po Národní třídě směrem k Vltavě a narazíte na Národní kavárnu, literární kavárnu z přelomu 19. a 20. století. Založena byla roku 1896, největší slávu však zažila až okolo roku 1923, kdy ji začaly navštěvovat přední osobnosti české kulturní scény, jako například již zmíněný Karel Čapek, politik Jan Masaryk, proslulá dvojice Osvobozeného divadla Jiří Voskovec a Jan Werich, básníci Vítězslav Nezval a S. K. Neumann, spisovatelé Eduard Bass a Vladislav Vančura a řada dalších.
Zlatým hřebem celé kavárenské procházky je pro mě kavárna Slavia v paláci Lažanských, přímo naproti Národnímu divadlu. Otevřena byla roku 1884 a měla sloužit jakožto moderní podnik pro bohatší vrstvu společnosti. Po první světové válce byla kavárna přestavěna do stylu art deco, přibyly tak mramorové detaily a kulaté dřevěné stoly. Přestavba kavárně vdechla nový život.
Pak však přišla druhá světová válka a s ní německá okupace. Slavia se v období Protektorátu přejmenovala na Café Viktoria. Kavárna byla zestátněna po komunistickém puči v únoru 1948 a opět přestavěna. Navzdory poměrně necitlivě provedené rekonstrukci si kavárna dokázala udržet své jméno a nadále vítala vážené hosty.
Svůj vyhlášený stolek zde v této etapě měl například český výtvarník a básník, zakladatel skupiny 42, Jiří Kolář. Stolek byl svého času centrem uměleckého dění, neboť se zde Kolář setkával například s malířem Kamilem Lhotákem, literárním historikem Josefem Čermákem a se spisovateli Bohumilem Hrabalem, Josefem Škvoreckým a Václavem Havlem. Po sametové revoluci byla kavárna na několik let veřejnosti uzavřena. Znovu otevřela až v roce 1997.
Slavia od svého vzniku přitahovala umělce. Díky výhodné lokaci naproti Národnímu divadlu zde končila po představení většina herců. Často je doprovázel i skladatel Bedřich Smetana či režisér Jaroslav Kvapil.
V minulém století se stala Slavia epicentrem české kultury. Scházeli se zde spisovatelé Karel a Josef Čapek, Arnošt Lustig, teoretici umění Karel Teige a Václav Černý, básníci Vítězslav Nezval a Jaroslav Seifert, malíři Jan Zrzavý a Václav Špála. Při psaní Budování státu tu sedával český novinář Ferdinand Peroutka, který si sem nechával z Hradu vozit potřebnou literaturu (již potom prezidentu Masarykovi zřídkakdy vracíval). Slavia tepala. Zažila pohřební průvody Tomáše G. Masaryka i Vítězslava Nezvala, stejně jako počátek Sametové revoluce nebo návštěvu Hillary Clintonová. Pokud se dá říct, že se někde pravidelně a dlouhodobě koncentrovalo české myšlení, bylo to zde.
S radostí všem doporučuji jednu z kaváren navštívit, vychutnat si výtečnou kávu a vzít si s sebou k počtení knížku jednoho ze spisovatelů, kteří do dané kavárny docházeli. Tím si vždy připomínám, jaké vážené osobnosti jsme v Praze měli.
Autor: Tereza Staňková
Foto: Archiv Café Lovre