Návrh žádosti o akreditaci magisterského studijního programu Právo a právní věda byl 11. dubna 2019 poměrně přesvědčivou většinou schválen. Akreditační spis byl předán rektorovi a ten navrhne, na jak dlouho bude platit. Nakonec o něm bude rozhodovat Rada pro vnitřní hodnocení Univerzity Karlovy. Na bližší otázky k nové akreditaci odpovídal Michal Říha, místopředseda Akademického senátu za studenty.
Kolik akreditací vlastně v současné době na fakultě máme?
Nacházíme se v situaci, kdy máme tři akreditace. Akreditaci z roku 2010, která teď končí. Studenti, kteří nyní nastupují do prvního ročníku jsou v rámci akreditace prostřední, o kterou jsme žádali v roce 2018, jenž je ale obsahově identická s tou 2010. Ta nová, o které se pořád mluví, bude akreditace 2019. Tedy nám tady poběží tři studijní programy vedle sebe, byť dva jsou identické.
Vraťme se k nové akreditaci, kdo ji vlastně navrhuje?
Akreditaci navrhuje děkan fakulty. Jeho návrh jde fakultnímu akademickému senátu k vyjádření. Senát je tedy jen konzultován. Akreditaci schvaluje až Vědecká rada fakulty a souhlas s její realizací udílí v rámci institucionální akreditace Rada pro vnitřní hodnocení UK. Jako fakulta nyní už tedy nemůžeme zasahovat do podoby akreditace. Univerzita buď svůj souhlas buď udělí, nebo neudělí, případně může požadovat některé změny. Samozřejmě se budeme nyní v RVH snažit, aby byl souhlas dán současné podobě akreditace beze změn.
Může akademický senát nějak zasahovat do podoby akreditace?
Můžeme navrhovat změny, nicméně je to na panu děkanovi, jestli si je osvojí. Na druhou stranu Akademický senát v celém procesu hraje jinou důležitou roli, a sice že schvaluje vnitřní předpisy fakulty. Aby akreditace mohla probíhat skutečně zamýšleným způsobem, je potřeba změnit studijní předpisy. Ty jsme měnili na našem dubnovém zasedání a v květnu budou schvalovány Akademickým senátem univerzity.
Jak přípravy nové akreditace probíhaly?
Pokud mohu něco zdůraznit, tak to, že přípravy byly pojaty bezprecedentně otevřeně. Dokonce se mne na to byli zeptat i kolegové z jiných fakult, protože standardně jsou akreditace připravovány za zavřenými dveřmi a výsledný produkt je příslušným orgánům předložen bez delších diskuzí. Na právnické fakultě jsem veřejně jsme diskutovali už jednotlivé mezinávrhy a každý člen akademické obce – student nebo učitel – mohl posílat své připomínky. Bylo také uspořádáno několik otevřených diskuzních setkání a konzultací se zahraničními odborníky včetně dotazníkových šetření mezi studenty i učiteli. Finální podobu fakulta také diskutovala s právnickými profesními komorami nebo zájmovými sdruženími. Senát byl do toho procesu zapojen jako rovný spolu s fakultní Vědeckou radou. Senát tady hrál možná větší roli, než mu formálně ze zákona náleží, právě ale z toho důvodu, že schvaluje studijní předpisy, které jsou nezbytné k tomu, aby se akreditace mohla odehrát.
Jaké jsou některé hlavní body, které vnímáš jako výraznou změnu od té současné akreditace?
Mnohem více jsou akcentovány dovednosti. Právnímu vzdělávání se obecně vyčítá, že je příliš teoreticky zaměřené, právě proto by každý student měl absolvovat fakultou garantovanou právní praxi. Nejedná se tedy o jinde používané modely, ve kterých si každý zajistí někde razítko o absolvování, ale fakulta sama garantuje, že student projde více právnickými profesemi a nebude jen například někde vařit kafe. Zdůrazňována je i výuka v cizích jazycích, kdy některé předměty budou mít cizojazyčné paralelky. Obsahovou proměnou prošly i dějiny, které mají více navazovat na platné právo. Rozšířen byl i společenskovědní základ včetně proměny obsahu výuky ekonomie. Důležité je i rozvolnění studia po prvním ročníku, který se naopak zpřísňuje. V prvním ročníku se studenti také už více dostanou do kontaktu s platným právem, protože se od druhého semestru bude učit občanské právo.
Lze tedy říci, že bude studium více o praxi a průběžném studiu?
Ano, více prostoru se skutečně věnuje průběžné práci. Zápočty jsou nahrazovány klasifikovanými zápočty. Tlak byl i na to abychom měli více písemných a kombinovaných zkoušek. Například Občanské právo bude vůbec prvním „velkým“ státnicovým předmětem, který nebude mít jen ústní zkoušku, ale i zkoušku písemnou. Předměty budou mít také zpravidla seminář každý týden, pokud samy nepožádaly o výjimku. Je snaha opustit model seminářů jednou za dva týdny a zintenzivnit tak výuku.
Budou změny již od prvního ročníku?
Jak jsem již zmínil první ročník bude určitě přísnější. Některé historické předměty se budou moci dát nahradit, nicméně každý bude muset mít před druhákem hotové Občanské právo I, Římské právo II, Teorii práva II, Ústavní právo I a nový předmětu Úvod do studia práva.
Dojde také k proměně právních dějin. Celkově budou právní dějiny zaměřeny více na modernější období. „Čech“ by se zejména zaměřit na dějiny 20. století. „Obecky“ by pak měly být komparativním předmětem. Na jeho základě by student měl vidět koncepční rozdíly mezi ABGB, BGB, Code Civil a dalšími kodexy. Cílem je naučit se, v čem, kde a proč se český právní řád inspiroval. Díky tomu se instituty platného práva mohou učit více v kontextu jejich vývoje, což samozřejmě pomáhá lépe je pochopit a zároveň umožňuje se zamýšlet, proč by třeba jiný model mohl být v Česku být vhodnější.
A v dalších ročnících?
V druhém roku je tendence opačná. Dochází k rozvolnění rekvizit, aby byly provázány jen přímo navazující předměty. Tento vztah reprezentují římské číslice za jejich názvem. Každý bude mít tedy právo si zapsat předměty dle vlastního výběru i pořadí, jak je to zamýšleno v kreditním systému studia. Nadále bude existovat doporučený studijní plán, nicméně ten bude skutečně pouze doporučený a každý bude mít možnost si svoje studium zorganizovat podle vlastních preferencí a schopností. Na konci studia bude muset mít každý student vše stejně splněno, ale co si kdy splní je svobodnou volbou každého. S větší volností se ale zvyšuje i osobní zodpovědnost, takže si každý musí sám uvážit, zda je rozumné si hned v druhém ročníku troufnout na třeba dnes páťácký předmět. Současně se otevírá i možnost dříve vykonat státní zkoušku či obhajobu diplomové práce.
Pátý ročník bude dle doporučeného studijního plánu volný pro specializaci a seberealizaci. To znamená prostor pro povinně volitelné předměty, odborné praxe, možnost vyjet na Erasmus či čas pro psaní diplomky.
Bude tedy pak možné vystudovat fakultu rychleji?
Již nyní jsou studenti, kteří jsou schopni v rámci toho, že žádají o různé výjimky vystudovat fakultu za 4 roky. To bude možné i dál akorát bez formulářů a razítek.
Dopadne nějak nová akreditace na současné studenty?
Pokud by někdo byl vyhozen v době, kdy by se už nepřijímalo do současného studijního programu 2018, tak se sice student může přihlásit do zmíněné nové akreditace, nicméně nové předměty nemusí už odpovídat těm, které absolvoval v předchozím studiu. Musel by tedy udělat srovnávací zkoušky nebo odstudovat všechno znovu. V budoucnu ale teprve uvidíme, jak budou nové sylaby prostupné.
Kdybys tedy měl krátce shrnout cíle nové akreditace?
Studenti by si měli osvojit znalosti práva. Nejen je znát, ale také je používat. Fakulta nesupluje praxi, která přijde až po ní, ale měla by na ni absolventy připravit. Aby to nebyl vstup do neznámého prostředí, ale aby studenti věděli, jak právo funguje.
Máš nějakou zajímavost z přípravy nové akreditace?
V rámci diskuzí jsme opakovaně udělali několik dotazníků, ve kterých byly položeny stejné otázky studentům i učitelům. Co jsme z toho zjistili bylo, že tradovaný antagonismus mezi studenty a pedagogy je chiméra. Otázka, ve které se odpovědi učitelů a studentů nejvíce lišily, byla, zda u ústní zkoušky má být 5 nebo 10 minut na přípravu. Pokud tohle je největší rozpor, tak si myslím, že jsme na tom docela dobře.
Co se s akreditací stane po jejím schválení?
Pokud bude akreditace schválena, začíná ta těžší část práce. Vzít ji, tak jak je na papíře, a dostat ji do reality. Dostat ji nejenom k uším ale především srdcím minimálně 250 lidí na fakultě. Fakulta na to nyní má rok a půl. Nabízí se tedy ještě velký prostor pro koncepční diskuze. Nicméně tohle je něco, co probíhá na každodenní bázi a není to nijak formalizovaný proces. Proto je to mnohem těžší, zdlouhavější ale i důležitější.
Autor: Přemek Kaucký
Foto: Nella Šimkovská