„Tvrdou macechou jest ta Šumava – krasavice – svým dětem v kraji, na němž jakoby kletba spočívala, kde divé větry provádějí rej svůj, husté, studené mlhy, příšerné zamlklé, halívají kraj do svých těžkých, vlhkých, chladných závojů, provázeny ranními i podzimními mrazy; mocné spousty sněhu znemožňující časnou setbu, zaléhají do dubna hubená políčka,“ i tak lze slovy básníka Karla Klostermanna popsat atmosféru nejen tehdejší Šumavy. Krajem, kde se snoubí krása s drsností a kde mění každý ranní příchod slunce podnebí tamního království, se však ve 40. a 50. letech minulého století odehrávají příběhy, které jsou dnes pro nás, coby uživatele otevřených hranic, představitelné pouze ze vzpomínek skutečných aktérů.
Životní anomálie
Těmi skutečnými aktéry byli i lidé, kteří se v letech čtyřicátých až padesátých starali o pozornost příslušníků pohraniční stráže. Těm, kterým se to dařilo nejlépe, se později neřeklo jinak než Králové Šumavy. Z činností těchto osob ztvárňující dílčí příběhy Šumavy můžeme uvést například pašeráctví či převádění lidí prchajících před rostoucím vlivem komunistické strany skrze zataženou železnou oponu. Mezi těmito figurovalo i jméno Josefa Hasila, který je dnešní veřejností snad nejintenzivněji spojován s titulem Krále Šumavy, jenž, možná symbolicky v době, kdy si Česká republiky připomíná 30 let svobody, odchází dne 15. listopadu 2019 do pomyslného nebe.
Právě on v rozhovoru pro Lidové noviny uvádí jednu ze svých historek: „Když jsme večer vyrazili směrem k hranici, tak bylo pěkně, ale po cestě napadl sníh a napadlo ho dost, takže naše stopy byly vidět. A jak jsme přecházeli cestu, tak jsem je uviděl, viděl jsem, jak tam jde dvoučlenná hlídka. Okamžitě jsme se stáhli zpátky do lesa a zaujali pozice, o kterých jsme si mysleli, že jsou pro nás bezpečné. A čekali jsme, až přejdou. Jenže jeden z těch strážníků najednou vběhl do lesa a už to na nás pálil ze samopalu. Já jsem začal střílet jeho směrem, ale nevím, jestli jsem ho zasáhl, nebo dokonce oba dva, kulky lítaly všude. V takových chvílích ani není čas o tom přemýšlet. Jakmile střelba utichla, museli jsme rychle pryč, protože od hranice jsme byli ještě daleko. Až později jsem se dozvěděl, že jeden pohraničník zůstal ležet mrtvý a ten druhý byl těžce raněný.“
Dopad činnosti na vývoj Československa
Z výše uvedených činností bylo významné zejména převádění osob nespokojených s tehdejším děním v Československu po únorových událostech roku 1948. Na tuto četnější migraci, a to nejen na Šumavě, zareagoval i tehdejší komunistický režim, a to zřízením Pohraniční stráže, s působností zejména na západní hranici. Propaganda jako důvod pro vybudování této pohraniční sítě stráží uváděla zabránění pronikání agentů západních zpravodajských služeb s podvratnými úmysly do Československa, s cílem rozvrátit takzvaně lidově demokratický režim. Následujícími legislativními kroky pak převážila ochrana hranice před právem na lidský život. Útěky z republiky, jakož i případné pokusy či přípravy, se tak stávají okamžik od okamžiku nebezpečnějšími.
Na tehdejší situaci reaguje v roce 1948 československý zákonodárce vydáním zákona č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, který mimo jiné obsahuje i ustanovení § 40 upravující trestný čin neoprávněného opuštění území republiky a neuposlechnutí výzvy k návratu s následujícím zněním:
Československý občan, který v úmyslu poškodit zájem republiky opustí neoprávněně území republiky nebo ve stejném úmyslu neuposlechne výzvy úřadu, aby se v přiměřené lhůtě, kterou mu úřad určí, na území republiky vrátil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let.
Tento zákon ovšem nezůstává na základě výsledků právnické dvouletky dlouho v platnosti a světlo světa spatřuje nový trestněprávní kodex, zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, který přichází v ustanovení § 95 upraveným trestným činem opuštění republiky s obdobným zněním skutkové podstaty jako zákon předcházející, a to:
1) Kdo bez povolení opustí území Československé republiky, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
2) Stejně bude potrestán československý občan, který neuposlechne úřední výzvy, aby se v určené lhůtě na území Československé republiky vrátil.
3) Vedle trestu uvedeného v odstavcích 1 a 2 může soud vyslovit ztrátu státního občanství. Podmíněné odsouzení je vyloučeno.
Se stejně pojmenovanou skutkovou podstatou přichází ustanovení § 109 donedávna platného zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, s tímto zněním:
1) Kdo bez povolení opustí území republiky, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením.
2) Stejně bude potrestán československý občan, který bez povolení zůstane v cizině.
3) Kdo čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 zorganizuje, nebo kdo přes hranice převede skupinu osob nebo opětovně převádí osoby, které bez povolení opouštějí území republiky, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.
Až z takto daného znění je skutečně patrna legislativní snaha tehdejšího československého zákonodárce o striktněji určenou kriminalizaci jednání dobových převaděčů, což svým způsobem dokládá i důvodová zpráva k tomuto zákonu: „Činnost pachatelů, kteří se soustavně zabývají převáděním lidí přes hranice, zvyšuje nebezpečnost takového činu pro společnost. Proto osnova v ustanovení 109 odst. 3 upravuje přísněji postih pachatelů, kteří nedovolené opuštění republiky organizují nebo převedou přes hranice skupinu osob nebo takovou činnost provádějí opětovně. Ovšem tohoto ustanovení se nepoužije, půjde-li o čin přísněji trestný.“
Po několika legislativních změnách posledně jmenovaného zákona, jakož i znění skutkové podstaty trestného činu opuštění republiky, dochází již v průběhu poslední čtvrtiny dvacátého století k zavedení alternativ ke spáchání tohoto trestného činu v odstavci třetím, přičemž za takto spáchaný trestný čin je možné uložit i trest propadnutí majetku. Toto ustanovení tak není zaměřeno pouze na „převaděče“, ale například i nositele státního tajemství (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění účinném ode dne 1. července 1973).
Sametová revoluce průlomem do právní úpravy
Po hlubokých nádeších svobody se po sametové revoluci do naší republiky vrací i svoboda pohybu, a to v plné míře – pád železné opony a s tím spojené otevírání státních hranic. V rámci úpravy trestního práva se pak tyto nové skutečnosti projevují zejména v přejmenování tohoto ustanovení na nedovolené překročení státní hranice, čímž se rapidně mění i znění základní skutkové podstaty, kdy není již stíháno výše popsané jednání (opuštění území republiky bez povolení), ale překročení státní hranice za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, jakož i organizování či umožnění nedovoleného překročení státní hranice.
Tato změna se dnes promítá do ustanovení § 339, jakož i § 340 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, tedy aktuální úpravy trestního práva hmotného. V současné době je dle aktuální právní úpravy trestné jednání spočívající v násilném překročení hranice, jakož i organizování či umožnění nedovoleného překročení státní hranice. V souvislosti se vstupem České republiky do Schengenského prostoru však naléhavost těchto trestných činů upadá. Za nedovolené překročení státní hranice se podle komentáře k aktuálnímu trestnímu zákoníku považuje jejich překročení mimo hraniční přechod, jejich překročení na hraničním přechodu v jiné než stanovené provozní době nebo překročení v rozporu s účelem hraničního přechodu, úmyslné vyhnutí se kontrole na hraničním přechodu. S ohledem na náš vstup do schengenského prostoru toto ustanovení platí pouze u tzv. vnějších hranic vzdušného typu a při případném dočasném zavedení kontrol na vnitřních hranicích. Jinak se na vnitřních hranicích neprovádí ochrana a lze je překračovat na kterémkoli místě.
Filmový námět
Do dnešního dne bylo napsáno několik knižních titulů pojednávajících o činnosti „Králů Šumavy,“ badatele bychom tak nespočítali ani na prstech obou končetin. Prostředí kinematografie však takovou četností netrpí. I přesto však vyčnívá snímek s nepřekvapivým názvem Král Šumavy přicházející na scénu roku 1959, jenž byl natočen pod taktovkou Karla Kachyni. Zejména s ohledem na motiv snímku, jakož i obsazení hereckých rolí, které představovali takoví velikáni československého plátna, jakými byli například Radovan Lukavský, Jiří Vala, Ilja Prachař, Jaroslav Marvan, Jiřina Švorcová, nebo třeba Vladimír Menšík, si tento film získal své příznivce. František Kölbl ve své diplomové práci (uvedené ve zdrojích) uvádí, že lze bez větších problémů Krále Šumavy zařadit mezi nejvýraznější díla československé kinematografie padesátých let. Film pečlivě zachycuje prostředí a pracuje s dobrou psychologií postav (odhlédneme-li, že jsou v souladu s dobovou praxí charaktery schematicky vymezeny na kladné a záporné).
Přesto však ve společnosti nepanuje jednotný názor, někteří jej označují jako metaforické ztvárnění tehdejšího režimu a opěvují jej, jiní jej považují za propagandu tehdejšího režimu (blíže viz článek ČT24 uvedený ve zdrojích).
Autor: Josef Čabrádek
Foto: Josef Čabrádek
Zdroje:
- Rozhovor Josefa Hasila publikovaný v Lidových novinách, dostupný na: https://www.lidovky.cz/lide/nepolapitelny-kral-sumavy.A160910_105227_lide_ele
- Rozhovor Josefa Hasila publikovaný internetovým periodikem Reflex, dostupný na: https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/73344/zemrel-skutecny-kral-sumavy-josef-hasil-prevadel-pres-hranice-utekl-z-lagru-a-byl-agentem-usa.html
- Článek s názvem Pohraniční stráž – represivní složka komunistického státu, stručná chronologie, dostupný na: https://www.minulost.cz/cs/pohranicni-straz-represivni-slozka-komunistickeho-statu-strucna-chronologie-cast-1
- Diplomová práce autora Františka Kölbla s názvem „Mimo stezku“: Kulturní reprezentace Krále Šumavy z roku 2017 zpracovaná na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, Filozofické fakultě, Ústavu věd o umění a kultuře, dostupná na: https://theses.cz/id/u5740y/Diplomov_prce_-_Klbl.pdf?info=1;isshlret=Vladim%C3%ADra%3BMen%C5%A1%C3%ADka%3B;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dvladim%C3%ADr%20men%C5%A1%C3%ADk%26start%3D8
- Článek s názvem Kachyňův Král Šumavy je propaganda, píší badatelé v nové knize publikovaný na zpravodajském webu ČT24 na: https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2954444-kachynuv-kral-sumavy-je-propaganda-pisi-badatele-v-nove-knize
- Důvodová zpráva k zákonu č. 140/1961 Sb., trestní zákon, dostupná na: https://psp.cz/eknih/1960ns/tisky/t0065_10.htm
- Komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, 3614 s.