Léto je v plném proudu a mnozí z nás přemýšlí, jak strávit svůj volný čas po jedné z největších krizí, se kterou se v novodobé historii naše republika a zbytek okolního světa potýkaly. V platnosti zůstává doporučení, abychom letos svou dovolenou strávili raději v tuzemsku. Pojďme se proto společně podívat na různá místa v Česku, která skrývají nevyřešená tajemství a z jejichž příběhů i v letních časech běhá mráz po zádech.
Brána do pekel
Již z lidového označení mnozí z vás jistě poznali, o který tajemný objekt české historie se jedná. Hrad Houska byl založen pravděpodobně v dobách rané vlády krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. a vznikl na místě bývalého hradiště, které údajně nechal pro svého syna Hausseka postavit Slavibor z českého rodu Pšovanů. Hrad přitahuje pozornost ale nejen svou bohatou historií, nýbrž rovněž svým samotným účelem. Houska sice opravdu leží na místě, které je pro hrad zcela typické. Stojí na skále, jež samotným hradem prorůstá. Záhadou ovšem zůstává, proč se Houska nachází tam, kde se nachází. Pro typickou obrannou funkci je lokalita zcela nelogická a nedává přílišného smyslu. Neexistují ani žádné záznamy, které by potvrzovaly např. obchodní cestu či stezku vedoucí poblíž hradu. Historikové se domnívají, že hrad mohl sloužit jako určité správní a pomocné sídlo pro Bezděz, jenž byl s největší pravděpodobností založen téměř současně.
Lidové teorie ovšem tvrdí něco zcela jiného. Hrad Houska totiž podle konspiračních teoretiků vypadá, jako kdyby měl obrannou funkci nikoli vůči vnějšímu nepříteli, ale spíše nepříteli internímu. Houska má podle nich zabránit pekelným bytostem v úprku na svobodu a držet onu „bránu do pekel“ zavřenou za každou cenu. Racionálnímu vysvětlení nepřispívá ani fakt, že během třicetileté války se na hradě usídlil švédský důstojník Oronte se svou vojenskou posádkou. Ten měl mít zálibu v černokněžnictví a jeho magické pokusy s černou slepicí na tomto hradě měly vyústit v nesmrtelnost pro Oronta samotného. Švédové během svého pobytu v okolí hojně přepadávali nejen obchodníky, čímž se stali při nejmenším trnem oku měšťanům z Mělníka, kteří na hlavu Oronta vypsali peněžitou odměnu. Zajímavější částí příběhu je ale způsob vraždy tohoto švédského důstojníka. Úkolu se zhostili dva myslivci, konkrétně Jiranda a Mazanec. Protože věděli, že mají tu čest s čerknokněžníkem, ulili svou kuli přesně o půlnoci na místním rozcestí. Oront se k nabytí nesmrtelnosti již nedostal, neboť jej myslivci vylákali k oknům protilehlým a jednou ranou do hlavy skolili jej na onen svět. Orontův neklidný a po nesmrtelnosti stále toužící duch pak bloudí nočními chodbami hradu. Celé tajemno podtrhují i současní vlastníci hradu Houska, potomci slavného prezidenta společnosti Škoda Josefa Šimonka. Ti tvrdí, že si s nimi sjednal schůzku záhadný muž a měl pouze jedinou otázku: „Víte, kolik je na hradě místností?“. Načež dodal, že je přesvědčený o skutečnosti, že se na hradě nachází ještě jedna tajná místnost, ze které se lze teleportovat kamkoli na světě. Tajemný muž zmizel stejně rychle, jak přišel a znovu se již nikdy neobjevil. Nejšílenější teorie pak proklamují, že se z Housky časoprostorově přesunul samotný Adolf Hitler na sklonku války.
Místnost samozřejmě nikdy nalezena nebyla a o pravdivosti všech výše uvedených teorií lze jen s úsměvem spekulovat. Hrad je ovšem skutečně unikátní a minimálně za návštěvu a prohlídku stojí. Kdo ví, třeba se zrovna vám podaří onu místnost s teleportem nalézt a dodat tak svému výletu zcela novou dimenzi.
Noutonický hřbitov
Velmi oblíbené místo nadšenců do záhad a paranormálních jevů představuje na první pohled ničím nevynikající hřbitov. Noutonický hřbitov s malým kostelem je popisován již v dobách dávného středověku. Oblast Noutonic byla osídlena skutečně již od pradávna a poskytuje tak neobyčejně mnoho archeologických nálezů četných kultur. Zajímavá část ovšem přichází od samotných místních obyvatel. Mnozí dodnes přísahají, že se na hřbitově ozývá strašlivé kvílení již zemřelých žen, skřípavý zvuk posouvajících se náhrobků a nevysvětlitelný šepot. Vše tak nasvědčuje tomu, že mrtví zde klidu nedošli. Vše umocňuje výpověď fotografa, jenž nebyl schopen přes veškerou snahu profesionálů z nepochopitelných důvodů nafotit některé hroby. Noutonický hřbitov přináší ale mnohé další záhadné jevy. Například dva zcela odlišné náhrobky, které nesou pokaždé stejné jméno vojenského důstojníka.
Jedna z možných odpovědí na otázku neklidu v Noutonicích je zlověstná hraběnka Barbora, jež měla být zavražděna právě v této oblasti. Hraběnku neměla dle všech dostupných informací v oblibě ani vlastní rodina a místními lidmi byla přímo nenáviděna. Během svého krátkého života stačila napáchat jen zlo a když v raném věku zemřela, nikdo pro ni netruchlil. Zahynula ovšem, jak tomu již u záhad bývá, za podivných okolností, když měla vypadnout z rychle jedoucího kočáru. Místní tvrdili, že ji vozka k tomuto „neštěstí“ rád dopomohl. Druhá verze je poněkud akčnější. Během projížďky se pokusila banda ozbrojených lupičů přepadnout hraběnčin kočár. Zločin měl údajně skončit zběsilou honičkou, při které všichni aktéři sjeli z útesu a zemřeli pod skalou. Ať je již jakákoli verze pravdivá, rodina se hraběnky po její smrti zřekla a podle odborníků na paranormální jevy může být právě Barbora, zvaná Biri, příčinou všech špatností na místním hřbitově, neboť jak zle činila zaživa, tak stejně činí i po smrti. Takové vysvětlení ale nese jisté nezanedbatelné trhliny. Hraběnka Biri je skutečně v Noutonicích pohřbena a její celé jméno zní Barbora Dlauhowesky von Langensdorf. Ta však zemřela v Německu, nikoli v Čechách. Nicméně nějaká hraběnka v oblasti Noutonic skutečně zemřela. Druhým a pravděpodobnějším vysvětlením je, že tato záhadná hraběnka nebyla Biri, ale skutečně zde při výše zmiňovaném pokusu o loupež skočila z útesu mladá neznámá žena, která zde nyní straší. Tato verze jeví se jako nejpravděpodobnější a je podložena nálezem dávného hrobu mladé šestnáctileté dívky a šesti mladých mužů okolo ní. Zřejmě došlo jen ke spojení této pověsti s hrobem tyranské hraběnky Biri.
Znovu poznamenávám, že duchařským teoriím se můžeme klidně jen zasmát, ale máte-li rádi trochu mystické atmosféry, určitě hřbitov a okolí Noutonic navštivte. Pokud nejste fanoušky podobných duchařských teorií a pověstí, můžete zde alespoň navštívit místo posledního odpočinku hudebníka Petra Hapky. Vypravíte-li se do Noutonic, nezmiňujte se příliš před místními o zmiňovaných paranormálních jevech. Zbytečně si znepřátelíte jinak velmi přívětivé a milé lidi.
Hrad Sovinec a jeho nacistický poklad
Nízký Jeseník skrývá naši prozatím poslední zastávku na cestě českým tajemnem. Hrad Sovinec zde ve své neúplné podobě stojí od první poloviny 14. století. Svůj poněkud poetický název nese od samého počátku svého vzniku a bývá odvozován tím nejjednodušším možným způsobem, tedy od velkého množství přítomných sov. Hrad byl založen součinností dvou bratrů Pavlem a Vokem z rodů Hrutoviců. Sami následně přijali nové přízvisko „ze Sovince“. Ani Sovinci se samozřejmě nevyhýbá pověstná špetka tajemna. Návštěvníci se často záměrně vyhýbají bráně na páté nádvoří Sovince. Mnozí lidé popisují nepříjemné úzkostné pocity a ledový strach, který je pohltil při průchodu právě touto bránou. V budově purkrabství pak byly nalezeny kostry dvou zazděných lidí. Jednalo se o staršího muže a mladou dívku. Středověké hrady sice zazděné kostry obsahují poměrně často, neboť se věřilo, že tato oběť dodá hradu potřebnou sílu a posílí tak jeho obrannou funkci. Ve vnitřních prostorách hradu, jako je tomu zde, ale takovéto zazdění naprosto postrádá smyslu nabízeného řešení. Druhou možností je klasický trest zazdění. Na hradě Sovinci se dle vyjádření kastelána objevila i vědma, jež tvrdila, že zazdění tvořili milenecký pár zabitý otcem mladé dívky.
Od první poloviny 17. století byl Sovinec jednou z hlavních pevností Řádu německých rytířů, a to až do roku 1939, kdy si hrad uzurpovala Třetí říše. A právě období druhé světové války je pro Sovinec tím nejtajemnějším obdobím. S jistotou víme pouze, že hrad sloužil do roku 1942 jako zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Poté se na hradě uchovávaly ukořistěné vzácné předměty za dozoru jednotky SS. Co vše se ale na Sovinci uchovávalo? Údajně se mělo jednat o cenné staré dokumenty, archiv, vzácná vína, likéry a možná rovněž nesmírně cenná umělecká díla, která svět postrádá dodnes. Na sklonku války v květnu roku 1945 pak hrad vyhořel. Tím se opět dostáváme k různým verzím této nešťastné události. Někteří lidé tvrdí, že hrad zapálili samotní nacisté při svém ústupu, aby veškerá válečná kořist alespoň nepadla do rukou nepřítele. Jiní se přiklánějí k teorii, že hrad zapálili vojáci Rudé armády při bujarých oslavách. Pamětník tvrdil, že za žhářství jsou skutečně zodpovědní sovětští vojáci, kteří hrad zapálili a následně při jakémkoli pokusu hasičů o zkrocení požáru na ně vojáci bezhlavě stříleli. Hrad proto hořel 3 dny a cokoli Sovinec obsahoval vzal popel. O jaké poklady jsme požárem přišli, se už asi nikdy nedozvíme.
Sovinec nabízí opravdu mnoho k vidění. Přes zajímavé hradní prostory až po četné kulturní akce. Pokud nemáte zájem o hledání ztracených válečných kořistí, nabídne vám hrad příležitostné umělecké výstavy, hudební a šermířská vystoupení či divadelní představení. To vše v dobovém kabátku.
Autor: Radek Machurka
Zdroje:
- Hrad Houska – brána do pekel. Hrad Houska [online]. Dostupné z: https://www.hradhouska.cz/index.php?p=historie
- Patrik Uhlíř Video. In: YouTube [online]. 15. 6. 2016. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=arpon_reMvI
- badatele.net. In: YouTube [online]. 20. 4. 2019. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=XHzKA4LAIMo
- badatele.net. In: YouTube [online]. 9. 10. 2019. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=E6nV06Yx90A
- Hrad Sovinec – Historie. Muzeum v Bruntále [online]. ČR. Dostupné z: https://www.mubr.cz/page.php?name=HSHistorie
- ROZMAROVÁ, Vladimíra. Tajemství hradu Sovinec. Dvě těla zazděná do hradní klenby. Hrady.cz [online]. 2019, Dostupné z: https://www.hrady.cz/clanky/tajemstvi-hradu-sovinec-dve-tela-zazdena-do-hradni-klenby
Úvodní foto: Pixabay
Foto 1: Wikimedia Commons
Foto 2: Wikimedia Commons
Foto 3: Wikimedia Commons