Na otázky Přemysla Kauckého pod záštitou projektu Rozhovory s Viktorinem odpovídal JUDr. Martin Foukal, který je dlouholetým bývalým prezidentem a současným čestným prezidentem Notářské komory České republiky a rovněž předsedou Pražského sdružení Jednoty českých právníků, jež spojuje příslušníky právnické obce napříč právnickými profesemi.
Jaké je podle vás hlavní poslání notáře?
Notář je zvláštní postava, protože má na sebe přenesené kompetence od státu, to znamená, že když sepisuje listiny, tak jsou listinami veřejnými a v těch listinách musí být obsažena vyrovnanost, nestrannost, aby nebyl advokátem ani jedné strany a byl takovou osobou, která vždy dokáže poradit a najít cestu takovou, aby se do budoucna předcházelo sporům. Notářství se proto neoficiálně nazývá jako preventivní justice. Nemají z toho radost advokáti, a tím pádem nemají práci soudy, ale to je naším úkolem, abychom lidem našli cestu ke spokojenějšímu vyrovnanějšímu životu, aniž by museli používat další právní služby, aby mohli odejít s pocitem jistoty. To je myslím hlavní poslání notářství a úkol notáře a měl by na to vždycky myslet a dbát.
Jaký je podle vás nejdůležitější úkon notáře?
Mohu shrnout, že se jedná vždy především o sepisování notářských zápisů o právním jednání nebo o osvědčení právně významných skutečností. Veřejnosti je notář znám především s ohledem na úkony, které provádí v dědictví, a tak si ho každý a většinou spojuje právě s dědickým řízením. To stojí však vedle té hlavní notářské činnosti. Tu jsem popsal, že to je sepisování notářských zápisů. Typickými zápisy je například zakládání společnosti s ručením omezeným, akciových společností, případně provádění změn. Dnes je to spojeno s úžasnou možností, ve které jsme dokonce nejlepší na světě, a to že notáři mohou provádět přímé zápisy do obchodních rejstříků na základě jimi sepsaného notářského zápisu. Dále provádíme různé osvědčování, pak je to celá řada sepisování listin právních jednání pro případ smrti nebo když někomu hrozí ztráta způsobilosti k právnímu jednání, kdo mu má být ustanoven opatrovníkem. Notář musí vycházet vždycky z toho, že když se na něj někdo obrací, že to je člověk, který je v nějakých potížích, potřebuje pomoct, takže notář musí být schopen naslouchat, analyzovat vztahy, získat rychle důvěru toho člověka, který se na něj s prosbou obrací, aby mu mohl pomoct jako psycholog. Bez získání důvěry mu nemůžete poradit. Výsledkem té rady by měl být notářský zápis, který obsahuje přesný popis projevu vůle, ale podaný odbornou právnickou terminologií, tak aby tato listina mohla sloužit jako důkaz nejvyšší právní síly. Veřejná listina má své specifikum, právě v tom důkazním postavení účastníka, který ji drží, v jehož prospěch ta listina svědčí.
Mohl byste prosím porovnat notářství s ostatními právnickými profesemi?
Nejmarkantnější rozdíl mezi notářem a advokátem je ten, že advokát hájí zájmy jedné strany a notář stojí mezi stranami. Rčení říká, že advokát stojí za stranami, notář stojí mezi stranami a soudce stojí nad stranami. Advokáti sepisují soukromé listiny, zastupují zájmy svého klienta jak v občanskoprávních, trestních, správních věcech, jejich spektrum je velmi široké. Notář má proti tomu zákonem o notářích a jejich činnosti vymezenou působnost. Vedle notářské činnosti může pouze v souvislosti s notářskou činností poskytovat právní poradentství, nebo dokonce zastupovat. Ale v žádném případě by nemělo docházet k prolínání kompetencí mezi jednotlivými právnickými profesemi, protože každá historicky si vydobyla své místo a v systému zastává nezastupitelnou roli. Takže notářství, advokacie, soudnictví, státní zastupitelství, nezapomeňme na soudní exekutory, což je nejmladší právnická profese. Všichni zastávají svou důležitou roli, která zapadá do celkové mozaiky výkonu justice.
Stává se někdy, že lidé neví, že se mohou obrátit na radu notáře?
Často se to neví, protože ne vždycky si dostatečně uvědomují, že to je právník. Myslí si, že notář je něco specifického.
Notářství se těší jisté prestiži. Bývalo tomu tak i dříve jako dnes?
Mě těší, že notářství má dnes takovou prestiž, ale v historii notářství, zejména před rokem 1989, tak v té době notářství takovouto prestiž nemělo. Dokonce mohu říct, že v padesátých letech bylo velkým zdarem našich předchůdců, že dokázali notářství vůbec zachovat, byť v podobě státního notářství. Hrozilo tady totiž, že notářství zcela zanikne. Že bude nahrazeno jinými instituty. Státní notářství se tehdy dostávalo na periferii justice a často se tam dostávali lidé, kteří byli z politické nepohodlnosti přeřazováni na notářství. Stará generace byli velmi kvalitní lidé a ti mladí, mezi které jsme patřili my, tak měli skvělé učitele. Myslím si, že do nás dokázali přenést ducha toho povolání bez ohledu na to, že jsme byli obklopeni budováním socialismu a snahami z notářství udělat nástroj tehdejší politické moci.
Proč jste se rozhodl věnovat se právě notářství?
Já jsem se vůbec nechtěl věnovat právu, právo jsem studoval jen kvůli tomu, abych vyhověl přání rodičů, ale taky proto, abych nemusel chodit do práce. Mým hlavním cílem a vizí bylo, že budu muzikant. A protože jsem hrál s různými kapelami a měl jsem profesionální zkoušky, tak čekal jsem na tu správnou příležitost, a protože v tu chvíli, kdy jsem dokončil fakultu ta příležitost nepřicházela, tak jsem někam musel nastoupit. Shodou všech náhod a okolností jsem dostal tip, abych nastoupil na státní notářství Praha – západ. Absolvoval jsem tam dva roky praxe a teprve poté, když jsem nastoupil na notářství do Benešova, tak jsem tu profesi pochopil, a tak se mi začala líbit, že jsem byl vděčný osudu.
Prošla právnická obec změnami po událostech v listopadu 1989?
Změnami určitě prošla. Před rokem 1989 to byla doba plná obav a strachu, protože jsme si nebyli jisti, jak bude reagovat tehdejší vedení krajského soudu a KSČ na ty první události listopadu 1989. Byli jsme vyzýváni, abychom se, pokud možno, žádných demonstrací nezúčastňovali, abychom se neangažovali. A pak bylo zajímavá pozorovat vývoj a změnu postojů těchto lidí a celé široké veřejnosti, jak se postupně začala měnit. Myslím si, že justice udělala obrovský kus práce, protože došlo ke značné obměně generační, ale i v postojích došlo k velkému posunu a změnám. Myslím si, že o justici je možné se dnes opírat jako o určitou jistotu, že tady budujeme právní stát, že žijeme v demokratické společnosti.
Právnická obec je tedy jakýmsi strážcem právního státu?
Jako předseda pražského sdružení Jednoty českých právníků mám jedinečnou možnost se snažit o to, aby se všechny právnické profese zapojily alespoň do virtuálního snažení, aby byla chráněna celá naše společnost před určitými ataky, které široká laická veřejnost nemusí vycítit, ale právnická veřejnost by to cítit měla. Právníci by měli stát v čele těch, kteří budou reagovat na jakékoliv ohrožení, jakékoliv signály, které by mohly vést k ohrožení principů právního státu. Jednota českých právníků je skvělou platformou k výměně všech názorů a informací napříč právnickými profesemi, a proto vzniklo již více než před dvěma lety prohlášení tzv. memorandum o spolupráci mezi jednotou českých právníků a všech právnických profesí a myslím si, že tato platforma má velkou budoucnost, může do budoucna vytvářet nové hodnoty, o kterých se zatím ještě neví. Předsedou Jednoty českých právníků je pan doktor Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu a já si myslím, že on je garantem toho, že všichni, kteří se těchto diskusí a jednání účastní, tak že si uvědomují svoji odpovědnost a roli.
Projekt Rozhovory s Viktorinem