Článek vznikl ve spolupráci s Filipem Jiroušem, českým sinologem podílejícím se na webu Sinopsis.cz
Západ dlouhou dobu doufal, že se zbohatnutím čínské střední třídy přirozeně přijde i transformace směrem k demokratickému zřízení. Naděje na začátku vzbuzoval i mocenský vzestup Si Ťin-pchinga. Jak se však dnes ukazuje, takové úvahy byly spíše zcela mylné. V Číně během posledních 5–6 let probíhá utužování režimu, jakási normalizace, vycházející z mnoha faktorů. Ekonomika zpomaluje a pomyslné nůžky mezi společenskými vrstvami se stále více rozevírají. Politické i ekonomické struktury bojují s rozsáhlou korupcí. A konečně, komunistická strana se vrací ke konceptu co nejužšího propojení strany se státem, sledujeme tak ideologický “návrat ke kořenům”.
Základní kámen kontroly – internet
Důvodů je mnoho, společným jmenovatelem těchto změn je však využití nových technologií k dosažení co nejrozsáhlejší kontroly. Začněme s oblastí, která se hned nabízí – internetem. V Číně dlouhou dobu existovala obava, že strana obsah nedokáže kontrolovat a většina straníků byla k nové technologii skeptická. K velkému zlomu však došlo v roce 2013, kdy Lu Wej, přezdívaný „internetový car“, nastoupil do funkce šéfa Čínské správy kyberprostoru, úřadu zodpovědného i za kontrolu internetu. Právě on dokázal zavést přísnou cenzuru a internet „zkrotit“. Fyzický přístup do čínské internetové infrastruktury zůstává omezen na tři „brány“ v Hongkongu, Šanghaji a Pekingu. Přístup na mnohé webové stránky je zakázaný, na Instagram a Google můžete rovnou zapomenout.
Se sociálními sítěmi v Číně opatrně
Téměř dokonale zvládnutá cenzura je nejlépe pozorovatelná na největší čínské sociální síti – WeChatu – kterou v Číně používá opravdu téměř každý. Algoritmus sledující odeslané zprávy je pokročilého charakteru, např. při odeslání zprávy „lidská práva“ k zablokování zprávy, možná nedojde, avšak zpráva ve znění „Čína porušuje lidská práva“ nebude vůbec odeslána. Vše je následně nahlašováno čínským autoritám, zatčení provinilců není neobvyklou praktikou. Ne všechno však zvládají samy technologie, velkou část práce stále vykonávají lidští cenzoři. Děsivé však je, že vznikají i start-upy plné mladých lidí zabývající se cenzurou.
Samozřejmě je k přístupu na zakázané stránky stále možné používat VPN, alespoň jako turistu by vás neměl potkat žádný problém, nicméně je dobré podotknout, že takováto aktivita je nově kriminalizována. Jak je však pro Čínu typické, zákony jsou zde aplikovány a ohýbány s ohledem na politické a zejména ekonomické zájmy. Firmy působící v Číně mohou s cílem používat VPN zažádat přímo státní úřad o udělení „vládní VPN“, zůstávají tak pod dohledem, avšak mohou podnikat globálně. Z vlastní zkušenosti pak mohu potvrdit, že taková praxe je obvyklá i ve státním aparátu – v Pekingu jsem se setkal se zaměstnankyní státního úřadu právě s „vládní VPN“, i stát v tomto ohledu postupuje zcela pragmaticky.
Experiment destrukce soukromí
Čínská internetová zkušenost vedla ke změně přístupu strany k technologiím – úspěch Lu Weje předznamenal novou éru nezkrotného technooptimismu. Bez etických zábran se jedná o potenciálně dokonalý nástroj pro autokratické režimy a Čína tak začala experimentovat.
Symbolem toho experimentu, alespoň podle dosavadní praxe, je sběr dat nejrůznějšími prostředky. I pro pouhé zakoupení lístku na vlak se tak musíte prokázat občanským průkazem či pasem. Režim tak stále ví, kde se pohybujete. Sledování bezhotovostních plateb je také velmi účinným nástroj kontroly každodenního života. Pokud jste vlastníkem elektromobilu např. v Šanghaji, výrobce je povinen úřadům odesílat minimálně 61 různých informací o vašem vozidle, včetně polohy, rychlosti, úrovně nabití baterie atd. Na úřadě se poté data spojí s identitou majitele a SPZ daného vozidla.
Kamery vás rozeznají dle obličeje nebo stylu chůze
Pro vstup do některých národních parků vám jsou snímány otisky prstů. V některých “rizikových regionech” se rovněž odebírají vzorky DNA. Při procházce městem vás stále sledující všudypřítomné kamery. V roce 2017 jich v zemi bylo téměř 200 miliónů, přičemž plán čínské vlády počítá s trojnásobným množstvím do roku 2020. V některých oblastech je jejich koncentrace tak vysoká, že příslušné státní složky dokážou detailně zmapovat váš každodenní život, zpětně pak až po období deseti dnů. Vysoce medializovaný byl také případ zatčení čínského občana během koncertu, kdy se podezřelý zdržoval v šedesáti tisícovém davu a policie ho odhalila pouze pomocí technologie rozeznávání obličeje. Mnohé firmy však vyvíjí ještě efektivnější metodu, a to sice rozeznání osob pouze na základě stylu chůze – takto by i kamery s nízkým rozlišením dokázaly odhalit podezřelou osobu.
Čínská vláda takto rozsáhlý sběr dat obhajuje ideou, že více dat a jejich následná analýza povede k většímu bezpečí a k lepší správě země. Jak jsou tedy data zpracovávána a jaké je nyní jejich využití? Na tuto otázku zatím nikdo nedokáže přesně odpovědět.
Ohodnotíme vás za to, jak jste se dnes chovali
Situace se liší v každé provincii a veřejnosti není známo, jaké algoritmy úřady používají. Stejně tak využití je prozatím decentralizované, v některých oblastech se již však testuje tzv. „kreditový systém“, který by v budoucnu měl mít i celostátní rozměr. Hodnocení je jednotlivým lidem udělováno na základě každodenních činností a podle jejich povahy budou mít buď pozitivní, nebo negativní hodnotu. Někde se hodnotí se i takové prohřešky jako např. přecházení silnice na červenou – provinilci jsou v reálném čase rozpoznáni bezpečnostními kamerami a jejich jména se spolu s adresami objeví na velkých obrazovkách u přechodu.
Konkrétní podoba hodnocení je prozatím také roztříštěná a není jasné, zda bude mít podobu jednoho čísla nebo systému „black listů“, avšak už nyní jsou občané se záporným hodnocením různými způsoby postihováni. Mohou např. přijít o možnost internetového připojení, pořídit si lístky na vlak či letadlo, nebo i o možnost ucházet se o vyšší vzdělání či pracovní pozici. A experiment pokračuje.
Jak se zdá, vyhlídky pro změnu režimu jsou v Číně opravdu mizivé. V zemi prakticky neexistuje sjednocená opozice, v rámci akce „crackdown 709“ byli zatčeni téměř všichni významní lidskoprávní právníci, kteří byli vnímáni jako určitá naděje na možnou změnu. Protesty sice v zemi probíhají, jsou však potlačovány a nenabývají velkých rozměrů. Pokud nedojde k nějaké skutečně významné události, kurz je nastaven jasně – vzhůru k digitální diktatuře.
Autor: Tomáš Vaverka