V nadcházejících volbách do zastupitelstev obcí kandiduje kromě známějších tváří také řada mladých politiků. Mezi nimi i několik současných studentů Právnické fakulty. Jedním je čtyřiadvacetiletý Oskar Blažek, který je lídrem společné kandidátky TOP 09 a Zelených na Mělnicku a bude příští víkend usilovat o post starosty města. O svém názoru na význam angažovanosti mladých lidí v politice poskytl Oskar Blažek předvolební rozhovor pro Časopis Viktorin.
S mladým politikem, který souběžně s konáním voleb nastupuje do čtvrtého ročníku studia na Právnické fakultě UK, jsem se sešel v jedné ze zasedacích místností Štencova domu nedaleko naší fakulty. O politiku se zajímá zhruba od svých dvanácti let, i díky rodinným diskuzím a občasným hádkám.
„Když člověk sleduje politiku na malém městě, tak zjišťuje, že i jednotlivci dokáží hodně ovlivnit dění kolem tebe,“ vzpomíná Blažek na počátky svého zájmu, “Čím jsem byl starší [...], tím víc jsem se zajímal a vrcholu to dosáhlo na vysoké škole.“
Co tě přimělo udělat krok od zajímání se po aktivní „dělání politiky“?
„Uvědomil jsem si, že být v nějaké straně, která mi vyhovuje, jak obsahově, tak po lidské stránce, není žádný špatný cejch. Je to naopak dobrá možnost se o věcech víc dozvědět, aktivně se zapojit a v oblastech, které člověka zajímají a kdy na ně nahlíží perspektivou mladého člověka, je i třeba zkusit nějak ovlivnit. Cítil jsem se být tak nějak nabitý vzděláním z Právnické fakulty, kdy má člověk přednášky od Petra Pitharta a podobně, a že bych do toho chtěl vlítnout.“
A proč v tak mladém věku?
„Mnohdy jsem si říkal, že ty zkušenosti nemám – a já je furt nemám, objektivně jsem stále mladý cucák – ale kdy jindy? Na co má člověk čekat? Až dostuduje vysokou školu, nebo až udělá kariéru, nebo čekat až vychová pár dětí? Co by měl být ten okamžik?
Pakliže člověk není sebestředný egoista a je solidně sebekritický, tak si pořád nebude připadat nejchytřejší, nejinteligentnější a nejschopnější.
Jsou oblasti, které se mě jako mladého člověka dotýkají, a já do toho už v tomhle věku můžu jít.“
Co může mladý člověk do politiky přinést nebo v ní dokázat?
„Novou energii, což si myslím, že je zásadní. V jakékoliv straně [...] je mnoho starších lidí, kteří politiku vidí perspektivou lidí ovlivněných komunismem, nebo devadesátými léty a tak podobně. My jsme zase jiná generace. Netroufám si říct, že jsem odborníkem na vše. V žádném případě. Ale věřím, že v oblastech, které se mě týkají, dokážu přinést více svěží názor, než mají ostatní starší.“
V minulých rozhovorech jsi ocenil, že s tebou ve straně zároveň kandidují liberálně i konzervativněji naladění kolegové. Jakou roli hraje podle tebe v dnešní době ideologické zakotvení strany?
„Podle mě zcela zásadní. Samozřejmě člověk má pocit, že se to vytrácí, což je na druhou stranu pochopitelné [...] Pakliže za tím voliči nevidí výsledky, konkrétní činy, tak se z té ideologie stává jenom taková zástěrka. Já si myslím, že zdravé ideologické spektrum – které vidíme spíše na západ od nás – ideologicky zakotvené je a nějakým způsobem to funguje [...] a dává to smysl.
Bohužel v dnešní době témat, jako je uprchlická krize, se toto vytrácí. Pak ze socialistů, kteří by jako první měli chtít pomáhat lidem a přijímat uprchlíky, se stávají fašisté, což je špatně a je to divné.“
Jak všechny své aktivity stíháš?
„Popravdě nestíhám úplně dobře. Ono to samozřejmě úplně nejde a nejsem žádný superman. Nemůžu tvrdit, že všechno stíhám na sto procent, ale dá se to.
Tak teď byly prázdniny, což je výhoda voleb u nás, že jsou většinou v říjnu, takže máš ten čas o prázdninách na kampaň. Co se školy týče, zvládám dobře. O zkouškovém se prostě učím. Během roku školu navštěvuji, ale není to na denní bázi a ani nemusí být. Co se práce týče, jsou to dva tři dny v týdnu, to se také dá. V zásadě mám spíš míň volného času, než bych si přál. [...] Ale stíhat se to dá.“
Vidíš se spíš jako student, budoucí právník nebo politik?
„Myslím si, že všechno tohle pasuje dohromady jako taková skládačka. Právě proto, že studuji Právnickou fakultu, právě proto, že se zaškoluji v advokátní kanceláři, to mi vytváří určitý background pro to dělat politiku. Od toho se odvíjí moje specializace, názorové zakotvení a dále. Nicméně, co je pro mě důležité, je dostudovat školu – úspěšně – to je primární cíl. Jestli se ale pak vidím spíš v advokacii nebo jako politik, to bude asi taky záležet na vůli voličů.
Chtěl bych v tomhle ale zmínit důležitou věc, protože mnozí lidé se dnes bojí říct, že jsou politici. Tady se vlivem minulosti vytvořil pocit, že být politikem je nějaký cejch, že jsi buď podlézavec nebo šmejd. Přitom práce politika může být velmi záslužná.“
Změní se u nás přesvědčení, že „politika je svinstvo“?
„Za sebe si myslím, že to bude chtít čas. Ještě dlouhou dobu se na to, že se někdo angažuje v politice, budou lidé dívat skrz prsty. Tu tendenci má i naše generace.
Je to stoprocentně vyvolané naší historií. Když se podíváme do Německa nebo Rakouska, tam je běžné, že se lidé v politice angažují, a ne jen nutně tím, že všude kandidují.
Ale není to jen o tom čase, ten to sám nezahojí. Bude potřeba, aby do politiky vstupovalo víc a víc lidí, [...] kteří to chtějí dělat jako službu občanům. Dokud to takhle nebude, tak to vždycky bude nějaké špinavé bláto, ve kterém se pak člověk nakonec umaže.“
Co bys vzkázal studentům fakulty, kteří také zvažují, že by se do politiky aktivně zapojili?
„Určitě ať to zkusí. Navazuje to na předchozí – čím víc se lidé budou bát se ušpinit, tím větší koncentrace lidí, kteří to berou špatně a priori.
Za zkoušku to stojí. A není to jen o vstupu do politických stran. Lidé můžou vstupovat do mládeží politických stran, nebo se začít s těmi lidmi potkávat, chodit na setkání. To přeci neznamená, že člověk hned někam kandiduje.
Je to o nějakém sebemenším zapojení, kdy člověk v našem věku může mít nějakou jednu silnou stránku, o kterou se zajímá, co ho baví. Právě do toho může vnést svůj náhled a třeba jenom trošku něco změnit. To je potom krásné a je to taková velká odměna pro toho člověka.“
Autor: Martin Taimr