Počáteční jiskra konfliktu
Jsou brzké ranní hodiny 25. srpna 2017. Od břehů Bengálského zálivu u města Al Le Than Kyaw se z ranní mlhy vynoří dvě skupiny čítající okolo tisícovky mužů ozbrojených převážně mačetami, někdy dokonce jen zaostřenými stonky bambusu. Zabijí imigračního úředníka, jehož dům stál jemu osudně nedaleko pláže. Cílem útoku má být policejní stanice, která však o akci dopředu věděla a byla připravena. Začala střelba z automatických zbraní Myanmarské policie. Několik bojovníků padne k zemi a zbytek se obrací k útěku.
Podobných útoků, často sebevražedné povahy za pomocí improvizovaných výbušnin, proběhlo ten den na třicet, všechny cílené proti bezpečnostním složkám Myanmarské vlády. Stojí za nimi militantní skupina ARSA (Arakan Rohingya Salvation Army), která se svými činy snaží upozornit na vládní represe proti muslimské komunitě Rohingů. Odpověď Myanmarské vlády přišla okamžitě a s brutalitou, jejíž zvrácenost je podle vyšetřovatelů OSN jen obtížné pochopit. Pohrdání lidským životem, násilí a vypálené vesnice donutily stovky tisíc Rohingů uprchnout přes hranice do Bangladéše.
Milionová komunita bez státu
Svazová republika Myanmar, dříve známá pod jménem Burma, je země jihovýchodní Asie, kde se 88% populace hlásí k buddhismu. Rohingové jsou muslimská komunita z níž valná většina žije na západě Svazové republiky Myanmar v pobřežním Rakhinském státu. Podle mnohých Rohingů mají svůj původ v Muslimských obchodnících, kteří se v zemi usazovali od dvanáctého století. Vláda Myanmaru však tvrdí, že Rohingové mají původ v Bangladéši, odkud byli posláni v době Britské nadvlády na území dnešního Myanmaru jako pracovní síla.
V zemi, kde se většina obyvatel hlásí k buddhismu, je více než milionová muslimská komunita Rohingů v menšině. Mají svůj vlastní jazyk, který není uznáván jako oficiální tamní vládou, a velký problém je také s přiznáváním občanství Rohingům. Po vojenském puči ještě v tehdejší Burmě v roce 1962 byli považováni za cizince. V roce 1982 se změnil zákon o občanství, který nyní umožňoval Rohingům požádat o občanství za podmínky, že mluví oficiálním jazykem a že předloží důkaz o tom, že jejich rodina žila v Burmě před získáním její nezávislosti v roce 1948. Prokazování takové skutečnosti bylo však téměř nemožné, jelikož tamní úřady odmítaly požadované dokumenty vydat což v konečném důsledku zanechalo Rohingy bez státní příslušnosti. V roce 2014 byli Rohingové vyloučeni ze sčítání lidu a nejsou ani v seznamu 135 uznaných etnik v Myanmaru. I navzdory tomu nemůžou legálně opustit své osady bez souhlasu státu. Některé zprávy hovoří dokonce o tom, že probíhají cílené vládní deportace Rohingů na území Bangladéše.
Komunita Rohingů se tak zde ocitá v pasti. Na jedné straně je vláda Myanmaru nepovažuje za občany své země ale za nelegální uprchlíky z Bangladéše, kteří ohrožují státní bezpečnost a buddhistickou identitu země. Na druhé Bangladéš, který je vidí jako utlačované obyvatele Myanmaru, kteří prchají před ozbrojeným konfliktem.
Do Bangladéše podle odhadů od srpna minulého roku migrovalo přes 700 000 Rohingských uprchlíků, uvádí BBC. Již před vypuknutím tamní uprchlické krize jich zde však žilo v táborech a provizorních osadách na 300,000. Ministr zahraničí Bangladéše Shahidul Haque se dal slyšet, že Bangladéš neplánuje uprchlíky asimilovat a že Rohingové patří do Myanmaru. Postoj Bangladéše dala najevo i jeho premiérka Sheikh Hasina na začátku září tohoto roku, když vyzvala mezinárodní společenství k vytvoření tlaku na Myanmar, aby přijal zpět a repatrioval Rohingy, kterým i přes negativní dopady pro svou zem Bangladéš poskytl přístřeší.
Mezinárodní rozměr situace
Vysoký komisař OSN pro lidská práva Zeid Ra’ad al-Hussein nazval akce vládních jednotek Myanmaru jako „učebnicový příklad etnických čistek“. Myanmar ale tvrdí, že všechny akce byly ospravedlněné a cílené pouze na militantní skupiny ARSA nikoliv na civilisty.
Na situaci v Myanmaru reagoval samozřejmě také Mezinárodní trestní soud, který již rozhodl, že má příslušnost rozhodovat o deportacích z Myanmaru do Bangladéše jako o zločinech proti lidskosti údajně spáchaných proti Rohingům. Myanmarská vláda toto rozhodnutí rezolutně odmítá s argumentem, že Myanmar není signatářským státem Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, a tudíž Mezinárodní trestní soud zde nemůže mít příslušnost. Mezinárodní trestní soud svou příslušnost však zakládá na faktu, že údajné deportace Rohingů zasahují na území Bangladéše, který signatářským státem Římského statutu Mezinárodního trestního soudu je, upozorňuje agentura Reuters. Prokurátorka Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensouda už také rozhodla o plnohodnotném předběžném zkoumání situace v Myanmaru. Předběžné zkoumání je pouze přezkum dostupných informací s cílem dosažení rozhodnutí, zda existuje obstojný základ pro vyšetřování na základě kritérií Římského statutu.
Na to, jestli k vyšetřování dojde a jestli budou nakonec vzneseny žaloby si tedy budou muset poškozené rodiny Rohingů počkat, avšak složitá povaha situace naznačuje, že spravedlnost pro ně prozatím není v dohlednu.
Autor: Aleš Vytopil
Zdroje:
Fotografie: Wikimedia Commons
Mapa: UNHCR