Píše se rok 1989. Na ulicích doznívají poslední hesla sametové revoluce. Poslední výtisky Rudého práva dohořívají. Socialistický režim padá a na jeho místo nastupuje demokracie. Svoboda je cítit na každém rohu. Českoslovenští občané se po 40 letech vymaňují z okovů a konečně zažívají pocit volnosti. S vlnou svobody však do země přichází i vlna kriminality. Drogy, prostituce, organizovaný zločin, podvody a nelegálně držené zbraně se stávají stále častějšími jevy. Výjimkou nezůstávají ani vraždy. Jejich počet postupně narůstá až do roku 1998. Poměry této moderní doby symbolizuje novela trestního zákona, jež ruší trest smrti. Vidina bohatství pak motivuje skupinu osob, které se později neřekne jinak než „Orličtí vrazi“.
Za jízdy mu prostřelí hlavu
Případ nejznámějších českých sériových vrahů se začne psát 5. dubna 1991, kdy bývalý vekslák Ludvík Černý a bodyguard první oběti Karel Kopáč zlákají bohatého podnikatele Aleše Katovského na fingovanou výměnu valut do Rudné u Prahy. Katovský na místo předem domluvené schůzky přijíždí ve svém vozidle společně s Kopáčem. Černý mu pak na místě oznámí, že k žádné směně nedojde a zároveň jej žádá o svezení do Prahy. Souhlasná odpověď se však Katovskému stane osudnou. V momentě, kdy Katovského vozidlo přejíždí železniční přejezd v Praze na Zličíně, ozve se výstřel. Černý, sedící na zadním sedadle přikládá k hlavě Katovského pistoli a zmačknutím spouště jej zavraždí. Vozidlo se v tu chvíli stává neovladatelným. Kopáčovi se ale daří zkrotit řízení vozidla a společně s Černým se poté vydávají na nedalekou skládku, kde svlečené tělo podnikatele zabalí do drátěného pletiva, které následně u Žďákovského mostu, vhodí do Orlické přehrady. Motivem této vraždy jsou valuty v hodnotě kolem 800 000 Kč, kterých se po smrti Katovského Kopáč s Černým zmocňují.
Oklamaný kupec zbraní
Zatímco policie vyšetřuje Katovského vraždu, rozrůstá se gang o Vladimíra Kunu a plánuje další zločin... Jako svou další oběť si vyhlídnou kosovského přistěhovalce Leorenta Lipoveciho. Kalendář ukazuje datum 9. ledna 1992, 7 měsíců po první vraždě, kdyždo sklepa domu v Rudné u Prahy, který v té době užívá Kuna, vchází Lipoveci v doprovodu Kopáče, aby zde od něj koupil zbraně. . Lipoveci však netuší, že je veden do léčky. V okamžiku, kdy se potenciální kupec sklání ke kufříku, jenž mu Kuna podává, střelí ho Černý zezadu do hlavy. Ihned poté jeho tělo odvlečou do vedlejší místnosti, kde ho podobně jako Katovského svléknou. Ještě předtím však Černý Lipoveciho nejméně jednou střelí, neboť jejich oběť po prvním výstřelu stále dýchá. Lipoveciho ošacení následně spálí, stejně jako jeho osobní věci, které jsou pro skupinu nepotřebné. Peníze, jež měl zavražděný u sebe, si pak pachatelé rozdělí mezi sebou. Jeho tělo uloží do předem připraveného sudu, který nejprve zasypou louhem, pak zalijí vodou a zavaří. Stejně jako v případě první oběti, i druhého zavražděného pachatelé odvezou na Žďákovský most, odkud jej shodí do Orlické přehrady.
Balíček smrti
Třetí, a v jistém ohledu tu vůbec nejdrastičtější vraždu skupina spáchá na Anně Medkové, matce Vladimíra Kuny. Ten si chce vraždou maminky zajistit bohaté dědictví. Tentokrát se však nebude střílet z pistole. Gangsteři mají jiný plán. Kopáč se zhošťuje úkolu vyrobit efektivní výbušninu. K výrobě používá trhaviny trinitrotoluenu, semtexu a elektrické roznětky, které společně se spínačem instaluje do dřevěné dárkové kazety. Do výbušniny za účelem zvýšení jejího účinku přisypává i šrouby. Následně se dostává na scénu Černý, jenž výbušninu zabalí a odesílá poštou Medkové, samozřejmě pod hlavičkou vymyšleného odesílatele. Nic netušící žena balíček s výbušninou rozbalí na své narozeniny, dne 7. února 1992. Bomba Medkové exploduje přímo v rukou a způsobí jí tak maximální možná zranění. Výbuch ji doslova roztrhá obličej, poškodí lebku, hrudník i břicho. . Záchranná služba se na místo dostaví prakticky ihned a podaří se jí zajistit alespoň základní životní funkce, zranění jsou však natolik vážná, že Medková po několika dnech v nemocnici na následky výbuchu umírá.
Přehrada se plní
Další obětí Orlických vrahů se dne 24. března 1992 stává Vlastimil Hodr, pražský starožitník a sběratel, o jehož historické pečetě má zájem vrah Černý. Tentokrát čin spáchá na vlastní pěst... Podobně jako v případě Leorenta Lipoveciho, vyláká Hodra pod záminkou obchodu ke schůzce. K té má dle rozsudku Krajského soudu dojít na blíže nespecifikovaném místě, dle jiných zdrojů u benzinové pumpy v Plzeňské ulici v Praze. Černý svou oběť zavraždí několika výstřely do hlavy a trupu v autě. Mrtvolu následně přiveze ke Kunovi, kde ho opět nacpou do sudu. Stejně jako při minulých dvou vraždách, i tentokrát sud s tělem shodí do Orlické přehrady. A stejně jako v předchozích případech, i tentokrát jsou jejich zločiny motivovány oloupením oběti.
Černá vdova
Jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Praze, koncem roku 1992 dochází k dohodě o další vraždě. Kopáč se se svojí sestrou Irenou Meierovou a jejím milencem Petrem Chodounským rozhodnou odpravit jejího manžela, Jaroslava Meiera. Zločinci si od této vraždy slibují získání plných vlastnických práv na dům Meierových, který chtějí později použít jako záruku na získání úvěru, z něhož chtějí Kopáč s Chodounským financovat erotický podnik. Meierová nejprve věří svému bratrovi, že na jejího manžela sežene vraha, ovšem ten na ni pouze sehraje divadlo, kterým jí chce přesvědčit, aby mu ručila domem. Když žena zjistí, že Kopáč nemá zájem na tom ji s vraždou manžela pomoci, obrátí se na Černého. Ten se 6. července 1993 vkrade do domu Meierových a muže zastřelí. Za svůj čin pak od Kopáče jako odměnu obdrží 100 000 Kč.
Náboj se vzpříčí v hlavni
Kromě výše zmíněných vražd jsou rozsudkem Krajského soudu v Praze členové této skupiny uznáni vinnými i za další trestné činy. Jednak za pokus o vraždu Jána Mata, kdy k činu nedojde jen díky tomu, že se v hlavni pistole vzpříčí náboj, a jednak za trestný čin nedovoleného ozbrojování, kdy v době páchání trestné činnosti bez povolení jednotliví členové gangu u sebe přechovávají nebezpečné výbušniny, lehké střelné zbraně, ba i granáty či protitankové zbraně. Posledním trestným činem spáchaným Orlickými vrahy je podvod, při němž si členové skupiny mají přijít nelegální směnou amerických dolarů na několik set tisíc korun.
Pokračování v dalším díle věnovaném trestnímu řízení
Autor: Josef Čabrádek
Foto: Muzeum Policie ČR
Zdroje:
• Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. dubna 1997, sp. zn. 2 T 75/96
• Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1997, sp. zn. 8 To 74/97
• Dokument natočený Českou televizí pod názvem „Legendy kriminalistiky – Orlické vraždy“ dostupný na http://www.ceskatelevize.cz/porady/10993853591-legendy-kriminalistiky/316292320130006-
• GŘIVNA, T., SCHEINOST, M., ZOUBKOVÁ, I. a kol. Kriminologie. 4. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. s.230
• MALÝ, Karel. Orlík. Kriminalistický sborník. 1998, roč. 42, č. 1, s. 2 – 13 (Kriminalistický sborník č. 4/1998)
• Jelínek, Jaroslav. Kauza Orlík. 1. vyd. Praha: Tamtam, 1998
• Horák, Vratislav. Orlík: Děsivý Hřbitov, Aneb, 122 Otázek Pro Vraha. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2004