„Helé, koukéj!“, „Ten je fakt dobrééj.“ Anebo na Moravě nenáviděné: „Přijdu dýl!“
Skoro až kultovní slovíčka, nad kterými se obyvatelé různých oblastí České republiky povětšinou baví. Tak prý totiž mluví „typický Pražák“. Mimopražští se k takovým výrazům, které považují za „pražštinu“, staví spíše negativně a často se tak „dlouhá mluva“ stává terčem posměchu.
Mluví se tak ale jenom v Praze?
Faktem však je, že se jedná o obecnou češtinu, to znamená nespisovnou vrstvu českého jazyka, která je rozšířená po celých středních Čechách, paprskovitě směrem od Prahy. V hlavním městě je ale nejvýraznější, protože se v něm zároveň protnuly jazykové vlivy z jižních a severních Čech, Kladna i jiných oblastí, ze kterých se sem lidé sestěhovávali.
Co je to ta obecná čeština?
Obecnou češtinou se rozumí prvky jazyka, jako je například takzvané protetické „v“ na začátku slov (vokno, vopravdu), alternace hlásek -é- na -ý- (malované -> malovaný hrníčky) nebo známá koncovka „ej“ (malovanej, mlejn). Oblast okolo hlavního města má současně z různých příčin tendenci protahovat samohlásky a mluva pak může působit dlouze až zpěvavě.
Tento interdialekt, jak se obecné češtině také říká, je v širším slova smyslu považován za skupinu středočeských nářečí. Ta se v Praze protínají a šíří se postupně dál až k západní Moravě. Není to tedy jen záležitost hlavního města, ale mnohem většího regionu.
Žižkovští pepíci
Ačkoliv tedy Praha nemá nyní žádná specifika vázaná pouze na oblast hlavního města, v minulosti byla s hlavním městem spjatá typická mluva místních žižkovských pepíků, ve které již můžeme pozorovat nářeční prvky.
Jako takzvaní „pepíci“ se označovala skupina obyvatel z oblasti městské části Žižkov, která si mezi sebou vytvořila specifický slovník žižkovského argotu, často založený na humorné bázi. Argot je vrstva slovní zásoby užívaná společenskou spodinou (zloději, překupníky apod.), účelem tvoření zvláštních pojmenování je utajit obsah sdělení před nezasvěcenými posluchači.
Žižkovský argot představoval tajnou mluvu, která byla známá pouze uvnitř kruhů pochybných existencí a lidí v rozporu se zákonem. Výrazy v pepíkovské tajné řeči se často týkaly právě nelegální činnosti nebo třeba i erotiky. Typická mluva Žižkova byla živá zhruba do první republiky, ovšem záhy vymizela a vzhledem k tomu, že byla tajná, nikdo už ji nemůže konkrétně popsat.