Když jsem se chystal na rozhovor s Jaroslavem Kopřivou, právním asistentem advokátní kanceláře Glatzová & Co., přemýšlel jsem na co se zeptat. Co mě vlastně na studentovi práv zajímá a co by nejspíš chtěli vědět ostatní? Jak rozhovor pokračoval, přibývalo otázek a měl jsem spíš problém skončit. Jarda je zajímavý a inspirativní člověk, no, kde najdete právníka, který si sám udělá webové stránky, má zdravě ambiciózní přístup k životu a hlavně spoustu nadšení?
Jardo, co rozhodlo o tom, že půjdeš na práva?
Směřoval jsem k tomu dlouho. Už na základní škole mě zajímala politika, a to je něco, co má ke studiu práv poměrně blízko. Zároveň jsem ale vždy měl rád umění a tak jsem šel na střední školu s oborem multimediální tvorba a zaměřením na počítačovou grafiku. Té se věnuji ve volných chvílích (kterých tedy podstatně ubývá) dodnes. Po střední jsem začal studovat práva i politologii. Chtěl jsem mít obě možnosti – umělecké zaměření i práva, baví mě kombinovat odlišné věci. A občas se to hodí, mám pocit, že to otevírá nové úhly pohledu na mnoho věcí. Nakonec jsem po prvním semestru ukončil studium politologie, jelikož jsem od něj očekával něco trochu jiného, a přihlásil se vedle práv na marketing, takže na Fakultě sociálních věd jsem zůstal, ale místo politologie jsem chodil na Institut komunikačních studií a věnoval se marketingu. Tohle studium jsem letos dokončil a mám z něj bakalářský titul. Na právech mě státnice čekají příští rok.
Byly těžké přijímací zkoušky na práva, když máš vystudovanou umělecky zaměřenou střední školu a neměl jsi takovou průpravu jako lidé z gymnázií nebo podobných typů škol? Přece jen řada předmětů se na škole s počítačovou grafikou nevyučuje.
Nepřišlo mi. Myslím si, že jsem je vnímal jako ostatní. Zdá se mi, že Scio testy, jež jsou podmínkou přijetí na právnickou fakultu v Praze, jsou poměrně dobře a univerzálně navržený typ testu a nedělalo mi to zásadnější problémy. Znevýhodněně jsem se rozhodně necítil.
Co tě na studiu práv baví?
Ačkoliv si to hodně lidí nemyslí, mám za to, že je to ve své podstatě velmi kreativní obor. Vymýšlet řešení, dívat se na to z různých pohledů, do určité míry mě to kreativně naplňuje. Když máš dobrého učitele, ukáže ti cestu, jak se učit, a pak to není jen o memorování paragrafů. U mě navíc ta cesta nebyla úplně přímá – možná se dá říct, že na začátku jsem studiu ani moc nedával, ve třetím ročníku se to ale zlomilo a pohltilo mě to. Paradoxně k tomu pomohla i korona, člověk musel být doma a nějak trávit čas. A já ho chtěl trávit nějak smysluplně, takže jsem se víc, než kdy předtím věnoval přípravě na semináře.
Zároveň si na fakultě hodně cením možnosti výběru konkrétních seminářů s konkrétními vyučujícími – nabízí se ti tak možnost učit se od lidí, jež jsou ve svých oborech uznávanými odborníky, někdy bych se nebál říct, že až skoro ikonami.
Co tě ke studiu motivuje a co tě od něj odvádí?
Hodně mě motivovalo vidět, že mě ta příprava někam posouvá, že vím víc, než jsem věděl před rokem a že se ty znalosti postupně propojují a dává to větší a větší smysl. Svojí roli ale sehrálo i prostě jen to, že jsem chtěl být připravený na semináře, umět odpovědět a nebýt za blbce. Na druhou stranu si nemyslím, že by mě něco od studia výrazně odvádělo – je pravda, že teď už víc pracuju než studuju, ale škola dává možnost se v posledním ročníku věnovat více praxi a to je také motivační.
V čem se podle tebe liší současní studenti práv od předešlých generací?
Myslím, že by zejména díky technologickému vývoji měli být schopni věnovat se více řešení problémů a aplikování práva než memorování právnických pouček a paragrafů. Informace jsou dosažitelnější a nemusíme si všechno pamatovat. Dostupnější jsou ale stejně tak i pro konkurenci, proto nemůžeš být lepší jen v tom, že je máš, ale zejména v jejich hledání a práci s nimi, která vede k tomu nejefektivnějšímu řešení.
Jaké jsou tvé koníčky a záliby mimo studium?
Mojí velkou vášní je káva. I v zahraničí cestuju po výběrových kavárnách. Baví mě ochutnávat různé druhy kávy a povídat si o ní. A taky jsem hodně přišel na chuť fotbalu, i když teda bohužel jen pasivně.
Máš nějaké sny?
Řekl bych, že jsem poměrně dost soutěživý, takže takový můj vysoko vznášející se cíl je pracovat na sobě takovým způsobem, abych si jednou třeba mohl říct, že v oboru, kterému se budu věnovat, jsem opravdu jeden z nejlepších a že jsem schopný odvádět svojí práci na nejvyšší možné úrovni. To je ale sen, jež taky nikdy nemusí být naplněn, takže mám i realističtější a míň poetické sny – jednou bych chtěl právo i učit. Na začátku vysoké jsem se podílel na dobrovolnickém projektu, Pražském studentském summitu, kde jsem si jako člen organizačního týmu roli přednášejícího při seminářích pro středoškoláky trochu osahal, a moc mě to bavilo. I proto se po státnicích plánuji hlásit i do doktorského studia.
Už víš v jaké oblasti práva se chceš specializovat?
Při studiu mě hodně zaujaly např. otázky související s cennými papíry, regulací finančních trhů a podobně. Bohužel těmto oblastem se na fakultě věnuje jen velmi málo prostoru, na druhou stranu máme v kanceláři špičkové odborníky v tomto oboru, takže příležitost a možnost se v těchto oblastech rozvíjet tu je. Naopak v praxi v kanceláři mě hodně zaujaly i insolvence.
Jaký je poměr teorie a praxe ve škole. Je to dostatečné nebo je nutné doplnění praxe v advokátní kanceláři?
Stále je nutné doplnit si praxi někde mimo fakultu, škola to nenahradí, i když je teorie ze školy pro praxi potřeba. Jde to ruku v ruce. Pokud člověk nezačne s praxí při studiu, myslím, že ho to může znevýhodnit. Podle mě je ideální začít po třetím ročníku, kdy už má člověk pro práci v advokátní kanceláři alespoň základní znalosti a může je nějak zužitkovat a dál se rozvíjet. Zkrátka po třeťáku má pro tebe i pro kancelář smysl, abys zkoušel nějakou tu právní práci, ne kopíroval papíry a vařil kafe.
Proč jsi zvolil pro svojí praxi právě naší advokátní kancelář?
Přivedl mě sem vlastně Petr Čech, který tu působí jako counsel a jehož semináře obchodního práva a práva cenných papírů jsem navštěvoval a hodně mi daly. O Glatzové & Co jsem slyšel už při předchozím studiu a dost jsem se bál, jestli to pro mě bude zvládnutelné. Ale od začátku mě příjemně překvapilo prostředí a skvělý kolektiv. Cením si, jak funguje náš tým a co vím, je to docela unikum i ve srovnání s jinými advokátními kancelářemi. Super je, že tu všichni navzájem interagujeme a nemáš z nikoho pocit, že bys byl jako student nějak méněcenný. Naopak – na různých případech spolupracujeme i přímo s partnery nebo vedoucími advokáty a hodně se toho od nich tak můžeme naučit. Navíc je tu super systém komplexní zpětné vazby, a mám pocit, že to mě dost posouvá.
To jsi mě trochu předběhl v odpovědi na otázku, co ti praxe u nás dává. Je ještě něco, co bys doplnil?
Studentské pozice jsou obvykle v advokátních kancelářích velmi variabilní, někde studenty k ničemu moc nepustí, ale někde rovnou umožní si sáhnout i na složitější věci. To je i případ naší kanceláře. Dostanu se k zajímavým věcem z různých oblastí práva a hodně se naučím. Vzhledem k tomu, že nejsme uzavřeni v žádných oborových týmech tak zkusím mnoho právních oblastí a můžu se lépe rozhodnout kam po studiu směřovat. A věřím, že mi to dost pomůže i u státnic a advokátek.
Zaslechl jsem, že se chystáš na zahraniční pobyt v rámci programu Erasmus, kam to bude a na jak dlouho?
Vyrážím do Hamburku na univerzitu stejného jména – tj. Universität Hamburg. Budu tam od října do února a moc se těším, že načerpám nové zkušenosti a poznám zajímavé lidi, ale největší motivací je pro mě naučit se pořádně německy. To je podle mě jazyk, který má v dnešní době, zejména v právu, velké uplatnění.
Máš na závěr nějakou radu pro začínající studenty?
Mám. Nebojte se a zkoušejte věci, které vypadají nedosažitelně. Mějte odvahu. Nejhorší je něco neudělat, protože se bojíte, že to nedopadne. Dobře ty obavy znám, sám s tím mám často problém, ale dává mi smysl snažit se to překonat a do věcí jít. Když to nezkusíte, tak to určitě nedopadne.
Jardo díky za rozhovor a ať se ti splní všechny nejen pracovní sny.