Blížící se setkání k reakreditaci je příležitostí, jak přiblížit proces, o kterém hodně lidí mluví a od kterého si hodně slibuje, ale málokdo zná jeho bližší souvislosti.
Po několika letech (!), během kterých byl uspořádán bezpočet kulatých stolů, konzultací a dotazníkových šetření se nyní fakulta blíží k očekávané reakreditaci magisterského studia. Je sice pravda, že jedna již proběhla v loňském roce, ale zde šlo spíše o potřebu si zajistit alespoň půl rok klidu pro diskuzi o akreditaci na fakultě. Ta byla zahájena říjnovým zveřejněním tezí nové akreditace, které navazovaly na mezinárodní hodnocení britského profesora Grimese a profesora Přibáně, a ke kterým každý člen akademické obce – student nebo učitel – mohl zaslat své připomínky. Stejně tak samozřejmě učinili i studentští zástupci v akademickém senátu a námi zaslané stanovisko můžete najít zde.
Následující postup bude takový, že návrh projde veřejnou oponenturou akademické obce, následně pak užšími kruhy vedoucích kateder a akademického senátu na jeho výjezdním zasedání. Neopomenuty budou i profesní komory, sdružení a státní instituce, které mají na kvalitě absolventů také velký zájem. Formálně bude návrh v březnu předložen k vyjádření akademickému senátu a v dubnu vědecké radě fakulty. Akreditaci fakultě udělí v létě univerzitní Rada pro vnitřní hodnocení, takže první studenti do nového studia nastoupí v roce 2020.
Užitečné a férové studium
Kuriální cíle jsou ve svojí podstatě dva – studium, které absolventa připraví pro praxi, a které je férové. Až v překvapivé míře to jsou spojené nádoby, neboť dovednosti pro praxi musí být nejenom odpřednášeny a popisovány, ale hlavně osvojovány, k čemuž musí sloužit nejenom forma examinace, ale i způsob (hlavně seminární) výuky. K tomu se jako nejvhodnější nabízí forma písemné examinace, která k dosud ústnímu zkoušení přináší nový hodnotící vstup, takže finální známka není založena na jednom výkonu v jeden konkrétní den. S tím souvisí i možnost jasného stanovení způsobu hodnocení a jeho přezkoumatelnost, čímž se odstraňují (nebo alespoň limitují) arbitrární prvky ústního zkoušení. Nápomocnou je nám zde i empirická zkušenost, neboť předměty, které zavedly kombinované zkoušky, mají (paradoxně) vyšší úspěšnost zkoušek, čímž se šetří čas zkoušejících i zkoušených.
Druhým cílem je posílení dovednostního prvku výuky. Lidsky řečeno jde o to, aby absolvent právo nejen znal, ale uměl jej i používat. Toho se dá dosáhnout jednak formou case-study vzdělávání v seminářích, ale i díky specializovaným předmětům, které mají studenta naučit na příklad základní rešeršní dovednosti, které si jinak osvojují až „za pochodu“ v práci. Asi málokdo by dnes řekl, že páteří právního vzdělávání mají být přednášky, takže za nezbytné považujeme navýšení seminární výuky (v malých skupinách), aby si každý mohl na právo sáhnout ještě ve škole a ta tak mohla zajišťovat svůj hlavní účel – připravovat na praxi.
Význam přednášek
Role přednášek je ale také nezastupitelná, byť by to neměly být repetoria učebnic, nýbrž by měly sloužit jako třetí pilíř vzdělávacího modelu semináře – učebnice – přednášky a jejich obsahem by mělo být doplnění učebnice o novinky a specifika oboru, které v učebnicích nejsou zahrnuta. I z tohoto důvodu by přednášky měly být (alespoň pro vlastní studenty) nahrávány, aby si je každý mohl zpětně dohledat a přehrát. Cílem přednášek je přece jen naučit obor, takže by mělo být jedno, zda přednášku posloucháme v posluchárně nebo si ji pustíme cestou v autě, v tramvaji nebo při vaření.
Popsaný systém je samozřejmě studijně i časově náročnější, ale měl by garantovat vyšší standard „standardního“ absolventa. Vedle biče v podobě klasifikovaných zápočtů, které nebudou mít logicky podobu pouhé docházky, je potřeba zajistit pomoc, která by nám umožnovala se opřít o podporu ze strany fakulty, která nebude spočívat jen v administrativním obesílání formulářů s žádostmi. S tím souvisí i obecné odbyrokratizování studia a odstranění umělých překážek, kterými jsou třeba rekvizity. Každý student je dospělý a může si snad zhodnotit sám, zda zápis finančního nebo trestního práva je v druhém ročníku dobrý nebo špatný nápad. Dílčím naším cílem je tedy maximální odstranění rekvizit, takže každý si bude moci poskládat své studijní povinnosti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pokud někdo je sto fakultu absolvovat řádným způsobem za tři nebo čtyři roky, není důvod mu to neumožnit.
Šla by samozřejmě celá řada dalších věcí – větší redukce právních dějin, plné nahrazení ústních zkoušek písemnými, větší provázání (a možná omezení) „zvláštních částí“ správního práva v současném pátém ročníku, po kterém je také občas voláno. Šlo by ale také zrušit možnost znovuzápisu povinných předmětů, nařídit povinné docházky a pomocí rekvizit vytvořit v kreditním systému fakticky systém ročníkový. I takové návrhy v diskuzích padají, takže vedle střízlivých cílů „co chceme“ existuje celá hora věcí, kterým se jako studenti musíme bránit.
Přestože mobilizace spolužáků v průběhu zkouškového je úkol přímo za trest, je potřeba připomenout, že všechen hejt v ročníkových skupinách je zbytečný, pokud není předáván dál skrze dialog. Taková šance se nabízí zítra, ve čtvrtek 17. ledna od 16 hodin. Přestože nikoho z nás se nová akreditace již nedotkne, bude se podle ní studovat až do 30. let 21. století. Každý člen akademické obce pak nese svůj díl historické odpovědnosti za výsledek.
Autor: Michal Říha, místopředseda akademického senátu za studenty