Soudce Robert Pacovský měl u Středočeského krajského soudu na starosti korupční kauzy a trestné činy v dopravě. Jeho trestní senát řešil například kauzu bývalého hejtmana Davida Ratha. V současné době se specializuje na věci trestné činnosti spáchané prostřednictvím investičních nástrojů nebo na trestné činnosti spáchané porušením předpisů o pravidlech hospodářské soutěže.
Proč jste se rozhodl pro povolání soudce?
Zhruba v polovině mého studia na gymnáziu mne začalo lákat studium na právnické fakultě s tím, že jsem původně tíhnul k práci advokáta. Až v průběhu studia na fakultě, lépe řečeno v jeho druhé půli, mne začalo lákat okusit práci v justici. Důvodem zřejmě bylo to, že soudce není, při projednávání sporné věci, nikterak zainteresován na jejím výsledku. Na rozdíl od advokáta a obdobně od státního zástupce nemá soudce vytyčený žádný cíl, ke kterému by měl případ směrovat.
Po skončení studia jste tedy nastoupil jako justiční čekatel na soud?
V rámci praxe při studiu jsem nějakou dobu docházel do advokátní kanceláře, kde jsem se seznamoval s prací advokáta. Možná i tato zkušenost mi napomohla ke zjištění, že se práci advokáta nechci nadále věnovat. Po skončení studia jsem se účastnil výběrového řízení na pozici justičního čekatele u okresního soudu v Kolíně. Byl jsem přijat a na svou přípravnou praxi jsem zde nastoupil.
Byl jste premiantem při studiu na Právnické fakultě?
Určitě jsem premiantem nebyl, na druhou stranu jsem se ani nepotýkal s žádnými výraznějšími studijními obtížemi. Myslím, že jsem byl v očích pedagogů většinovým studentem.
Jak důsledným jste byl z pohledu docházky na přednášky?
V prvních ročnících člověk ke studiu a k návštěvě přednášek samozřejmě přistupuje jinak, než ve vyšších ročnících. V prvním ročníku jsme tedy s kolegy navštěvovali většinu, ne-li všechny přednášky, kdežto později to tak již nebylo. Docházka tehdy nebyla povinná, čili bylo na nás, co vyhodnotíme jako více přínosné, zda danou přednášku navštívit, či nikoli.
Lze porovnat justiční zkoušku s jinými odbornými zkouškami, nebo se závěrečnými státními zkouškami na fakultě?
Co se týče srovnání s ostatními odbornými zkouškami, tak to si ze své pozice netroufám hodnotit, neboť jsem u jiných přítomen nebyl. Předpokládám, že jejich složitost bude obdobná, ale konkrétněji je porovnat nemohu. Ve věci srovnání justiční zkoušky se státní závěrečnou zkouškou lze říci, že rozdíl je zde podstatný. Justiční zkouška je více zaměřena na praktickou práci ať už se spisovým materiálem nebo se zákonnými předpisy. Je to zkouška několikadenní, fakticky jsou to čtyři dny v kuse. Spočívá v tom, že uchazeč obdrží spis ve skončené věci a jeho úkolem je v časovém limitu věc nastudovat, posoudit a napsat kompletní rozhodnutí v dané věci. To prověří schopnost uchazeče pracovat s omezeným časem, schopnost vstřebat podstatné informace a jejich rozlišení od méně podstatných, schopnost aplikace právních předpisů a v neposlední řadě schopnost odolávat stresu. Poté následuje ústní zkouška, která se zabývá jednak předchozím případem ale také samozřejmě obecnou znalostí práva.Celkově vzato je justiční zkouška oproti státní závěrečné zkoušce praktičtější, složitější a časově náročnější.
Vnímáte jako pozitivní, když uchazeč projde ještě jiným právním povoláním, například pozicí advokátního koncipienta?
Dle mého názoru je to jistě přínosné, protože jako soudce se budete se všemi těmito profesemi setkávat. Budete-li tedy mít zkušenost z jejich praxe, umožní vám to mnohem lépe pochopit jejich postavení a možnosti v dané věci a nebudete tedy na danou problematiku pohlížet pouze z pohledu soudce. Samozřejmě ale záleží na tom, jak se k dané zkušenosti postavíte. V každém případě by mělo být prvotní seznámení se s problematikou justice, pokud tam směřujete. Pokud však dokážete navíc obsáhnout cokoliv dalšího, bude to pro vás jedině dobře.
Jak dlouho může obvykle uchazeč po složení justiční zkoušky čekat, než se uvolní místo soudce?
Je to velmi individuální a výrazně se to liší zejména kraj od kraje. Na jednu stranu existují kraje, kde je poptávka po soudcích výrazná, na druhou stranu v jiných krajích se místa uvolňují výrazně méně. Zde je na místě zdůraznit, že ačkoli jste například úspěšně složil justiční zkoušky, tak vám to nikterak negarantuje, že se kdy opravdu soudcem stanete. Zde poté záleží na tom, zda vás vedení soudu vyhodnotí jako pro soud přínosného člověka. Rozhodně ale neplatí, že ten kdo dříve získal potřebnou kvalifikaci, má nějakou výhodu ve výběrovém řízení.
Co očekávat od výběrového řízení a co je jeho předmětem?
Součástí výběrového řízení, kterého jsem se účastnil já, bylo psychologické a psychiatrické vyšetření, poté následovaly testy z teoretických znalostí práva a následně pohovory. Justici jednoduše řečeno bude zajímat, jakým způsobem jste teoreticky vybaven, nakolik jste vhodný po stránce praktické a samozřejmě zda jste vhodný z hlediska psychiky. Také, jako u mnoha jiných povolání, lze očekávat otázky kladené na vaši motivaci.
Jak poté funguje kariéra soudce? Co je pro tuto rozhodným kritériem?
Pro čerstvě jmenovaného soudce, je vždy základním předpokladem pro jakýkoliv takový přesun jeho vlastní zájem, neboť bez jeho souhlasu k němu nedojde. Poté záleží zejména na tom, jak jeho práci hodnotí ti, kteří jeho rozhodnutí přezkoumávají. To znamená soudci odvolacích soudů. Bude záležet na tom, jak budou hodnotit jeho práci z pohledu její kvality, zda budou hodnotit jeho tempo práce jako tempo odpovídající. Samozřejmě bude také záležet na jeho lidských vlastnostech. Ještě je vhodné zmínit, že v justici něco jako klasická kariéra neexistuje. Rozhodně ne v tom smyslu, že by například určitý počet “odsouzených let” člověka opravňoval k postupu do vyššího článku soudní soustavy.
,,Je zásadní být schopen jak před sebou, tak před okolím přesvědčivě vyargumentovat, z jakého důvodu jste rozhodl určitým způsobem."
Jakým způsobem byste zvýšil motivaci současných studentů pro práci v justici?
Určitě bych zdůraznil, že je to práce zajímavá a rozmanitá, alespoň z mého pohledu trestní agendy. Také, že je to práce, která vám zpřístupní oblasti života, se kterými byste se normálně nesetkali. Vzhledem k její povaze, vám dává jedinečnou možnost postupovat tak, jak vy to považujete za správné. Není zde nikdo, kdo vám může přikazovat, co dnes budete dělat nebo jakým způsobem. Sami nesete odpovědnost za svou práci, ale také nad ní máte mnohem vyšší kontrolu. Což samozřejmě přináší vcelku vysoké nároky na vlastní sebekázeň.
Jak byste popsal ideálního kandidáta pro justici?
Jistě by daný kandidát měl být hlavně dobrým právníkem, měl by být také nadán alespoň nadprůměrnými komunikačními schopnostmi. V této práci je třeba jistá míra empatie, protože je to do vysoké míry práce s lidmi. Velmi důležitá je také určitá psychická odolnost, což do jisté míry záleží na typu agendy, ale v různých měrách je nezbytná napříč všemi agendami.
Jak zásadní je víra soudce, že rozhodl správně? Je možné aby i soudce pochyboval, nebo je tato profese pouze pro ty, kteří jsou si rozhodnutím jisti?
Samozřejmě že určitá míra pochyb je normální a lidská. Naopak bych se obával člověka, který o svých rozhodnutích nijak nepochybuje. Z hlediska samotného soudního rozhodování je dle mého zásadní být schopen jak před sebou, tak před okolím přesvědčivě vyargumentovat, z jakého důvodu jste takto rozhodl. V trestním řízení je toto v jistém ohledu zjednodušeno zásadou in dubio pro reo, která nám vlastně sama sdělí, jak rozhodnout v případě důvodných pochybností.
Lze považovat soudcovské povolání za celoživotní náplň, nebo je reálné se v půli profesního života rozhodnout pro jeho změnu?
Co se týče odchodů soudců do jiných právnických povolání, tak není to věc, která by se děla masově, nicméně není to ani nic výjimečného. Samozřejmě k velkým změnám v tomto ohledu došlo v začátku devadesátých let, v souvislosti s celospolečenskými změnami. Nicméně v současné době lze říci, že většina soudců vnímá justici jako celoživotní povolání.
Autor: Jiří Hartmann
Fotografie: Jiří Hartmann