Není nutné být fanoušky konspiračních teorií, aby v nás některá bizarní témata vymykající se normálnosti probudila zájem – toto byl můj případ, pokud se jedná o mýty kolem údajně léčivé frekvence 432 Hz. Tato témata totiž mají přesah jak do historie a obligátního mystična, tak do fyziky a matematiky.
Pokud do internetového vyhledávače zadáme jakoukoli variaci na „hudba 440 vs. 432 Hz“, objeví se nám dva druhy odkazů. V první řadě na články všelijakých ezoterických webů s obsahem zaměřeným na spiritualitu a duchovno, které v zásadě opakují ty samé informace; druhý typ článků tvoří příspěvky fyzikálních nadšenců, zvukařů a historiků reagujících na vlnu zájmu, které ony články vyvolaly. Obsah článků prvního typu lze shrnout takto: Existuje frekvence ladění hudby, která je v harmonii s přírodou, a tudíž může mít až léčivé účinky – jedná se právě oa = 432 Hz (tím je míněna frekvence komorního tónu A). Tuto frekvenci znaly již starověké civilizace, byly na ni naladěny např. tibetské mísy, a používala se i v Evropě po dlouhá staletí. O jejích účincích moc dobře věděl i německý kancléř Adolf Hitler, který se ji rozhodl zakázat. Namísto ní schválně zavedl vybranou „škodlivou frekvenci“ 440 Hz, která negativně ovlivňuje myšlení. Články druhého typu na toto reagují v zásadě unisono: Je to naprostý nesmysl.
Dnešní standard pro ladění hudebních nástrojů je již zmíněných 440 Hz – to je frekvence tónu A1, který najdeme uprostřed klaviatury. Od něj a této frekvence se poté odvíjí výška všech ostatních tónů. Tento standard zajišťuje, že klavír naladěný v Praze bude znít naprosto stejně jako klavír naladěný v Tokiu. Ne všichni hudebníci jej striktně dodržují, většina orchestrů schválně ladí trochu výše (Berlínská filharmonie například na 443 Hz), což má za následek, že hudba zní ostřeji, pronikavěji a dynamičtěji. Hudba laděná níže má naopak uklidňující efekt. Běžný člověk bez absolutního sluchu rozdíl jednotek hertzů nepozná, výsledné odlišné působení hudby ale většinou zaznamenat lze. Rozhodně ale nejde říci, že by dnešní hudba zněla a byla laděná striktně na 440 Hz, spíše je tomu často z různých důvodů naopak.
V průběhu historie se ladění často lišilo dle regionu, jinak ladily středověké Benátky a jinak Francie. Hudebníci většinou ladili jen podle sluchu, neexistovala žádná univerzální opora pro „správnou“ výšku tónu A – ta se údajně pohybovala od 400 do 460 Hz. Až do nástupu poznatků anglického fyzika Isaaca Newtona ve druhé polovině 17. století nikdo přesně frekvence tónů nezměřil, nebyly na to přístroje, technologie ani znalosti – je tudíž velice nepravděpodobné, že by se nějaká konkrétní hodnota používala „po tisíciletí“. V průběhu 19. století se objevilo několik doporučených frekvencí a pokusů o standardizaci v rámci jednotlivých zemí, které se všechny pohybovaly kolem 440 Hz – tato hodnota byla výsledkem studií partitur a staveb hudebních nástrojů. V roce 1939 se na mezinárodní konferenci v Londýně většina zúčastněných odborníků shodla právě na frekvenci 440 Hz,. V roce 1947 vznikla Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a v roce 1955 ustálila tuto frekvenci jako normu pro ladění, což později znovu oficiálně potvrdila v roce 1975.
Pokud se opět vrátíme ke konspiračním teoriím, často v těchto kruzích vyvstává otázka, kdo by z frekvenční standardizace mohl mít prospěch? Lze opravdu skrze hudbu ovlivnit lidskou mysl? Naprostá většina populace poslouchá hudbu každý den– co kdyby byla laděná tak, aby vyvolávala agresivitu a neklid – tedy na vysokou frekvenci? Onen prvotní impuls ke standardizaci ladění v roce 1939 mohl a nemusel mít co dočinění s nacistickým režimem a říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem,jednajícím na pokyn Adolfa Hitlera. Právě on je ten, koho konspirační teoretici nejčastěji jmenují jako hlavního iniciátora návrhu na zavedení normy a = 440 Hz. Nejprve o to měl usilovat v Německu s cílem veřejnost přeneseně i doslova „naladit na stejnou vlnu“, učinit ji agresivnější, bojovnější. A tato norma zůstala platná i po druhé světové válce. Z neznámého důvodu však nejsou ohledně této teorie nikde k nalezení jakékoliv další či konkrétnější informace.
Frekvence a = 432 Hz je pozoruhodná hned z několika důvodů. Většina článků rozebírajících tento fenomén tvrdí, že se jedná o „nejpřirozenější frekvenci“, takovou, která nějakým způsobem rezonuje vesmírem, a dokonce jsou jí přisuzovány léčivé a harmonizující účinky.
Frekvence elektromagnetického záření na povrchu zeměkoule se dle výpočtů německého fyzika Winfrieda Otty Schumanna pohybuje okolo 8 Hz. Pokud naladíme tón A na 432 Hz, tón C pod ním bude mít 256 Hz. Hodně zjednodušeně lze říct, že klasická západní stupnice má 12 tónů, z nichž první a poslední znějí stejně (dělí je interval jedné oktávy). Oktávy jsou ty samé tóny o přesně dvojnásobné frekvenci. Pokud má tedy tón A1 440 Hz, tón A2 bude mít 880 Hz. Vrátíme se k tónu C o 256 Hz – jelikož 256 je násobkem čísla 8, frekvence všech oktáv tónu C a tím pádem i hudba takto podladěná by pak měla rezonovat s frekvencí samotné Země.
Samotné číslo 432 má své nezanedbatelné kouzlo. Pokud seřadíme frekvence všech tónů A podle oktáv odvozených od frekvence 432 Hz, získáme posloupnost frekvencí 27, 54, 108, 216, 432, 864 a 1728. Zajímavá věc se stane, pokud sečteme jednotlivé číslovky těchto hodnot:
2 + 7 = 9
5 + 4 = 9
1 + 0 + 8 = 9
2 + 1 + 6 = 9
4 + 3 + 2 = 9
8 + 6 + 4 = 18 → 1 + 8 = 9
1 + 7 + 2 + 8 = 18 → 1 + 8 = 9
Je otázkou, zdali má hudba posunutá o 8 Hz skutečně nějaké léčivé či harmonizující účinky. Z čistě fyzikálního hlediska je to ta samá hudba, pouze podladěná. Na YouTube existují stovky videí, která se tento rozdíl snaží analyzovat. Nejjednodušší způsob, jak se přesvědčit na vlastní sluch, je poohlédnout se právě na YouTube či si upravit svoji oblíbenou skladbu v jednoduchém programu a zaposlouchat se. Někomu může skutečně připadat, že takto podladěná hudba působí velice uklidňujícím dojmem, je barevnější a plastičtější.
Přestože dodnes existuje spousta nevysvětlitelných skutečností ohledně starověkých civilizací, je velice nepravděpodobné, že by se jednalo o sta až tisíciletou praktiku, jelikož by vyžadovala opravdu přesné přístroje a precizně vyrobené hudební nástroje. Lidé, kteří tvrdí, že existují nálezy tibetských mís a starověkých fléten naladěných na 432 Hz, většinou svá tvrzení opomíjejí podložit reálnými důkazy.. Stejně tak je nepravděpodobné, že by za moderní hudbou stál jakýmkoliv způsobem nacistický režim nebo nějaká organizovaná konspirace. Koneckonců, ohledně účinků „hudby v 432 Hz“ si ale může každý udělat názor sám.
Autorka: Kateřina Jánová
Foto: WIkimedia Commons/ National Archives and Records Administration