O možnosti odjet pracovat do USA, konkrétně do oblasti blízko hlavního města Washingtonu D.C., a následně v zemi ještě něco málo procestovat, jsem slýchala od kamarádů už pár let zpátky. Nutno podotknout, že ne vždycky byly všechny dojmy pozitivní a já pochopila, že pokud se do toho (klasicky po hlavě) pustím, bude to padesát na padesát. Zvědavost zvítězila a nebýt někde v hloubi duše neskutečný střelec, co neví, co dělá, přestane mě tahle cesta bavit ještě před nákupem letenek. Být nerozhodná a měnit agenturu v půlce všeho zařizování, není příliš rozumné. Jenže, jak se ukázalo později, vyplatilo se. Ale postupně…
Opravdu hodně jsem si přála léto, které bude vypadat jinak než jako každodenní rutina v kanceláři. Pokud se šikovně nevdám, čeká mě několik desítek let práce, v tom lepším případě s happy endem v podobě důchodu. Takže tu zodpovědnou realitu oddaluji, jak jen se dá. Program Work and Travel, respektive práce plavčíka, se jevil jako skvělá volba minimálně do té doby, než mi došlo, že PF UK nemá zkouškové pouze do konce května, haha, a taky že zkoušky zřejmě nenacpu do jednoho týdne.
A tam někde začalo největší dilema ohledně toho, jestli se mi vůbec vyplatí jet. Všichni se totiž můžou sebevíc tvářit, že je to hlavně o zážitcích a kulturní výměně, ale zaplatit poplatky a letenku musíte (v mém případě dohromady něco kolem 40 tisíc) a vydělat si jednoduše chcete. Možná i proto píšu tento článek. Protože bych zhruba před rokem strašně ráda slyšela od někoho z naší fakulty, jestli se to dá všechno (zkoušky a brzký odlet) skloubit.
Dá. Minimálně v letním semestru druháku velice dobře. I když to je do poslední chvíle loterie.
Ideální je pochopitelně odletět na konci května nebo ještě dřív, abyste stihli začátek „bazénové sezóny“. K odsloužené celé sezoně se totiž vážou různé bonusy a náklady se vám potom rychleji vrátí. Každý další pracovní den se totiž v podobě dolarů projevu velmi pozitivně na výplatní pásce.
Když jsem 7. června splnila poslední povinný předmět, byla jsem na sebe poměrně pyšná. O odletu ale rozhodujete už mnohem dříve, ještě, než si jdete pro vízum, a nikdy nevíte, co se po…kazí. Proto jsem začátkem dubna zvolila jako „Den D“ 20. červen s vědomím, že pokusy na zkoušky v září už pro mě nepřipadají v úvahu. Zpětně mě ty dva „promrhané“ týdny mezi poslední zkouškou a odletem mrzí, ale po bitvě jsme vždycky chytřejší.
Co jsem mimo jiné také nevěděla, bylo, kdy se vrátit. Budu si chtít ještě po konci sezóny (4. září) něco užít? Vydělám si na to? A jak dlouho vlastně cestovat? Tak věřte, že vyděláte a že těch standardních 14 až 20 dnů cestování budete mít z čeho zaplatit. A ano, stojí to za to. Trochu překvapivě jsou však dny na cestách náročnější než celé ty měsíce víceméně dennodenního plavčíkování. Právě proto, abyste si vydělali nejen na cestování, ale ještě vám ideálně něco zbylo (i po náletu na Macy’s a tomu podobné), si nenárokujete dny volna. Ony ostatně ani nejsou. Tedy, pokud jste odjeli se zaměstnavatelem, který vám zajistí dostatek práce. Potom není neobvyklé mít za celé léto maximálně dva volné dny.
Když se parfémem stane chlór
Šedesát a více hodin týdně, dva a půl měsíce v kuse – toť moje prázdniny nedaleko Washingotnu D.C. v kostce. Nebudeme si lhát, vaším parfémem se stane chlór, o bazénech nechcete ani slyšet a domů píšete zprávy typu „zaplatíte za mě kauci a dostanete mě z vězení, až jednomu z těch místních děcek u bazénu předvedu českou výchovu v praxi (čti zmaluju mu zadek, že si tejden nesedne)?“. Na druhou stranu přelouskáte víc knížek než kdy dřív, objem internetových dat určený na měsíc prosurfujete zhruba za tři dny, nachytáte tolik vitamínu D, že už si nebudete připadat jako vetřelec ani mezi tmavší částí americké populace, a tak nějak celkově proděláte lobotomii mozku. Totiž hned potom, co zjistíte, jak efektivně a šikovně si všechno zjednodušit a přizpůsobit ku prospěchu svému, pochopíte, že pohodovější zaměstnání snad neexistuje.
Chápavý nadřízený buď vám k tomu nápomocen. To ostatně trochu souvisí i s výběrem agentury a zaměstnavatele. Trochu proto, že nikdy nemáte jistotu, kdo vám bude dělat přímého nadřízeného, tzv. supervizora. A tady apeluji na každého, kdo má rád jasné pokyny, selský rozum, snadnou domluvu a celkově, když ví, co může čekat, aby se snažil dostat pod ruce Čecha, Slováka nebo něčeho podobně evropského. Čím víc na jih a čím blíž k Americe, tím hůře spolupráce funguje. Čest výjimkám. Pochopitelně také záleží na konkrétní osobě, moje zkušenost ale mluví jasně. Bohužel není zcela ve vaší moci to ovlivnit, minimálně bych se o to ale pokusila. Věřte, že dobrý supervizor vám celý pobyt náležitě ulehčí a zpříjemní. Stejně jako svatá trojice – Walmart, zmrzlina a dobří spolubydlící.
Svatá trojice – Walmart, zmrzlina a dobří spolubydlící
Walmart je pojem sám o sobě. Pokud se nebavíme o potravinách, jedná se více méně o velkopůjčovnu naprosto všeho. Což se hodí vzhledem k tomu, že je potřeba se nějak přepravovat a hustou síť veřejné dopravy opravdu nečekejte. Všechno daleko, autobusů málo. Proto každý, kdo kdy Work and Travel zažil, skloňuje Walmart v doprovodu samých superlativ. Pointou je ovšem upozornit na fakt, že cokoli (kola a podobné vybavení), co by vám snad chtěl zaměstnavatel za draho prodat, vždycky odmítněte! Půjčíte si to totiž ve Walmartu a pak to zase hezky vrátíte. V jakémkoli stavu. I v tom úplně nejhorším.
Zmrzlině podlehnete, a to i když ji ani moc nemusíte a nevyhledáváte (můj případ). V těch jejich je nějaké kouzlo (čti hodně cukru), kterému se nedá odolat. Takže ji následně snídáte, obědváte i večeříte. Po litrech. Především se ale stane vaší záchranou, pokud jste od nás zvyklí si pravidelně zlepšovat náladu alkoholem. Ten totiž konkrétně v Montgomery County seženete pouze v tzv. liquor storech, které jsou opět klasicky americky daleko. Nehledě na to, že není výjimkou, když vám odmítnou prodat alkoholický nápoj z důvodu nízkého věku kamarádky, se kterou jste se bavili v průběhu nákupu, ale u pokladen už s vámi vůbec nestála. Tudíž oslavujete onu zmrzlinu. A nenávidíte Ameriku. Minimálně na pár chvil.
A do třetice dobří spolubydlící. Pokud jste si do teď představovali, že budete bydlet někde na koleji, kde se budete družit s dalšími mladými lidmi, opak je pravdou. O to víc potom záleží na těch, se kterými budete sdílet kuchyň a kteří se tudíž stanou nedílnou součástí vašeho pobytu s velkým vlivem na finální zážitek z celého léta. Apartmány pro plavčíky bývají rozházené všude možně po dané oblasti. Bydlí se nejčastěji po čtyřech a za sousedy máte všechny a všechno, jen ne vaši věkovou kategorii. Hadám, že skončíte s národností odpovídající té vaší, což i vysoce doporučuji. Sice přijdete o možnost zlepšovat si angličtinu i „doma“, ale věřte, že je to lepší, než se téměř čtvrt roku dohadovat třeba s temperamentními Dominikánci o elementárních návycích a zásadách slušného chování. Aneb na akcích je s nimi zábava, ale doma je radši nechceš.
Work and Travel jako bramborový salát
Rozhodně platí, že pokud nemáte přehnaně vysoká očekávání, budete na léto v Americe nostalgicky vzpomínat ještě dlouho potom. Problémy budou. Ostatně, kdy jste prožili tři měsíce kompletně v zenu? Atmosféra tam ovšem panuje uvolněná a vrásky si nikdo s ničím moc nedělá. Všechno pluje na vlně bezstarostnosti a pohody, a pokud to přijmete, pak jednoho dne zjistíte, že žijete v jedněch kraťasech, bez auta, kolikrát i bez bot, jen v prošoupaných žabkách, s minimálním zázemím, tak nějak „na divoženku/divožeňáka“. A je to fajn. Je dokonce ohromně fajn pustit uspěchanou Prahu i všechny povinnosti z hlavy a jednoduše být.
S Work and Travel je to trochu jako s bramborovým salátem – každý na něj má svůj (zásadně nejlepší) recept, někdo ho miluje a vždycky si chodí pro nášup, další ho zkusil jednou a naposledy. Univerzální návod na to, jak zajistit, abyste našli ten nejlepší recept pro léto v Americe a s chutí snědli, co jste si navařili, jednoduše neexistuje. Mně se to povedlo, ale ruku na srdce, ne vždycky (a u plavčíkování to platí dvojnásob) záleží všechno jen na vašem přičinění. Důležitou roli hraje i náhoda, karma, štěstí – říkejte tomu, jak chcete – a to hned v mnoha ohledech. Nicméně o tom, co a jak ovlivnit jde, se budete moci dočíst v dalším článku.