Ideální scénář (hlavně pokud rádi ze všeho vytřískáte maximum)*
- být větší skupinka lidí
- mít mezi sebou někoho, kdo není nováček
- vybrat si dobrou oblast a pohlídat si pay rate
- mít ve smlouvě garantované odpracované hodiny
- zjistit si, zda vám musí v dané oblasti proplatit přesčas (ne všude je to totiž povinné)
- používat selský rozum, kterého se v Americe celkově moc nedostává, tudíž plus pro vás
*ve většině případů k němu nikdy nedojde, rozhodně ne ve všech bodech kumulativně
Zaměstnavatel
Zatímco většina lidí začíná výběrem agentury a až následně řeší vízového sponzora a zaměstnavatele, dnes bych na to už šla obráceně. Pokud víte, že chcete dělat přímo plavčíka, vyplatí se mít zmapované zaměstnavatele v USA, vědět, v jakých oblastech působí, jaká je tam hodinová sazba a kolik hodin v týdnu se pracuje (protože už v minulém příspěvku jsem zmiňovala – může se to tvářit sebevíc jako kulturní program, něco si ale vydělat a nebýt na konci na nule, je fajn), jak je to konkrétně u nich s ubytováním a jak byli minulí plavčíci spokojení. A to nejen proto, abyste z nevědomosti nevybrali z katalogu v agentuře nejmenší zlo, ale také pro možnost si zkusit přímo se zaměstnavatelem vyjednat podmínky, které by vám vyhovovaly (což se dělá mnohem snadněji ve větším počtu účastníků). Navíc vás potom i zaměstnavatel může odkázat na agenturu (popř. přímo své náboráře), se kterou je zvyklý spolupracovat. Vy se tak vyhnete zdlouhavému vybírání a porovnávání.
Agentura
Agentur je spousty. Levnější, dražší, lepší, horší. Pokud začnete výběrem agentury a ne zaměstnavatele, pak je podstatné následující – zjistit si s jakými vízovými sponzory a zaměstnavateli přímo v USA spolupracují a co tedy můžou nabídnout. Doporučuji menší agentury (ale prověřené), které mají z mého pohledu příjemnější přístup i ceny. Já v průběhu zařizování dokonce z jedné agentury odešla, protože mnohem výhodnější (po všech stránkách) bylo odcestovat za podpory „náborové“ agentury, kterou si sám americký zaměstnavatel zřídil pro ČR a SR, aby sháněla plavčíky přímo pro něj (v mém případě American Adventure). Jako velkou výhodu kromě nižší ceny vnímám především fakt, že ti samí lidé, které jsem znala už z Prahy a se kterými jsem absolvovala kurz plavčíka, potom seděli i přímo ve Státech v kanceláři. Navázala jsem s nimi bližší vztah, než bych navázala jinde jen podpisem smlouvy. Následkem toho bylo v průběhu celého léta výborné zázemí, na které se mohl člověk kdykoli obrátit. Náborové agentur navíc mají už svého stálého vízového sponzora a se vším vám pomůžou, protože i pro ně je důležité, abyste se zařizováním neměli zbytečné problémy či prodlevy. Jednoduše jste pro ně pracovní silou, kterou potřebují, ne pouhým člověkem, kterého pošlou do zahraničí. A jsou si toho vědomi.
Vízový sponzor
Vízový sponzor je někdo, koho v konečném důsledku vůbec nepotkáte a jeho účast na celém programu vůbec nepocítíte. Je ovšem nezbytností, jakýmsi garantem oné „kulturní výměny“, prodlouženou rukou americké vlády. Někdo, kdo by vám měl krýt záda, pokud by se vás kdokoli rozhodl zneužít či jinak obalamutit, pokud by zaměstnavatel nedodržoval pracovní smlouvu nebo vás poškozoval. Zároveň dohlíží, abyste opravdu plnili všechny podmínky programu a celkově chce mít přehled o tom, co se děje, kde a pro koho pracujete apod. Kromě nutných dokumentů, které se pro vízového sponzora musí vyplnit, povinného pohovoru přes Skype a následně v průběhu pobytu poskytování jakési zpětné vazby v podobě vyplňování dotazníků, s ním nepřijdete do styku (pokud samozřejmě neřešíte nějakou závažnou situaci). Není pro vás tedy příliš relevantní, kdo vízovým sponzorem je. Prostě ho akceptujte, ve valné většině případů ho stejně nemůžete změnit vzhledem k pevně domluveným spolupracím mezi agenturami, zaměstnavateli a právě vízovými sponzory.
Oblast + pay rate
Co se týče oblasti, kde pracovat, volila bych ty známější a „větší“ města. Jednoduše proto, že vás tam lépe zaplatí. Jakmile se ocitnete v hodně okrajové části nebo v naprosto neznámém městečku, můžete očekávat přibližně 9,5 dolaru na hodinu a něco kolem 40 hodin týdně práce. Což není nic extra, vzhledem k tomu, že poblíž Washingtonu (např. v Montgomery County) je aktuálně (alespoň tedy v létě byla) hodinová sazba 12,25 dolaru, přímo v centrální oblasti potom dokonce něco přes 13 dolarů a proplacené přesčasy nad 40 odpracovaných hodin, ty ale neproplácí všichni a vždy. Já pracovala něco kolem 60–70 hodin týdně (což není málo, ale kolikrát jste placení za přečtené knížky a prosurfovaná data). Ne vždy, a ne u každé agentury je možné si předem najisto domluvit místo výkonu práce a následnou odměnu. Považuji to ale za natolik důležité, že bych se opravdu snažila si do smlouvy nechat přesně napsat, kam vás pošlou a za kolik. Jedná se o faktor, který rozhoduje o tom, zda budete živořit, nebo si americké léto užijete naplno. Nehledě na to, že je v USA všechno opravdu daleko a z okrajových nebo příliš vzdálených částí se vám v noci do centra na party bude dopravovat špatně a také dost draze.
Daně
Začátek jara je už tradičně pro většinu z nás ve znamení daňových přiznání a v tom lepším případě nějaké té koruny navíc v podobě vrácených daní. Ani jako student pracující v USA se jisté úředničině nevyhnete, pokud nechcete přijít někdy i o desítky tisíc korun, které vám budou strženy ze mzdy. Tedy alespoň tak tomu bylo ještě před účinností Trumpova zákona, který od 1. ledna 2018 udělal nejen zahraničním studentům doslova čáru přes rozpočet. Zatímco po sezóně 2017 se vracely státní daně v plné výši a federální z velké části, aktuálně se refundují pouze ty státní. Což je v konečném součtu zhruba o polovinu méně, než tomu bylo v předchozích letech. A to bolí.
Papírování
Již jsem psala, že před odletem musíte vyřídit nějakou nudnou, ale povinnou, administrativu. Nic není zásadní problém, zmiňovaná agentura výrazně pomůže se získáním víza (od podkladů až po rezervaci termínu na americké ambasádě) a pohlídá, abyste měli potřebné dokumenty (vizum J-1, DS2019 formulář a další), uznávám, že je všechno to vyplňovaní poměrně zdlouhavé a lehce iritující, především nahrát fotku do online formuláře před návštěvou ambasády se ukázalo jako velmi problematická záležitost – ze zkušenosti více účastníků mohu doporučit požadované portrétové foto prosvětlit do takové míry, že skoro nebudete vidět. Až poté se totiž objeví tolik kýžené „Your photo was accepted“. Mimo jiné je vhodné, nikoli však nezbytné, si nechat vystavit mezinárodní řidičský průkaz za 50 Kč – od letošního června už kdekoli na obecním (dopravním) úřadě obce s rozšířenou působností (ne pouze v místě trvalého bydliště).
Letenky se vyplatí koupit hned, jakmile Vám ambasáda posvětí vízum. Doporučuji Singapore Airlines či Turkish Airlines – nejen kvůli kvalitnímu servisu, ale jste-li něžnějšího pohlaví, oceníte především možnost dvou velkých zavazadel v ceně letenky. A to chcete, protože i když si myslíte, že nákupům odoláte, tak neodoláte. Nikdo. V obřím Macy‘s totiž ve výsledku necháte víc než v kasínu ve Vegas (vím, o čem mluvím, ač bych radši nevěděla).
Do kufru
Zatímco oblečení s sebou opravdu není téměř potřeba vzhledem k tomu, že strávíte celé dny v plavkách a uniformě, najde se pár věcí, které se vyplatí sbalit do kufru už doma a neshánět je potom složitě na místě. Bez váhání to jsou redukce do zásuvek. Evropské vstupy s americkými výstupy se v Americe sháněly opravdu těžko. To bych nepodceňovala a vzala klidně nějaké do zásoby. Stejně jako léky. Na každém bazénu sice máte k dispozici lékárničky, ale většina z nás bojovala kvůli extrémním teplotním rozdílům způsobeným klimatizacemi s rýmičkou, a tu náplastí nespravíte. Nespravíte ji teda skoro ničím, ale přivézt si kapky do nosu vám ušetří čas i peníze. Zrovna tak krabička širokospektrálních antibiotik přibalená s sebou mi (bohužel) přišla vhod.
Po příletu
Po příletu zamiřte rovnou k nějakému mobilnímu operátorovi a zařiďte si SIM kartu, jinak nepřežijete ani následující hodinu. Bez internetu je člověk (a v USA dvakrát tolik) jako bez ruky, wifi funguje jak kde, spíš ale nikde. Opět platí – čím větší skupinka, tím levnější. Minimálně u T-Mobile jsou v nabídce výhodné rodinné balíčky, tak už klidně dopředu přemýšlejte, z koho si uděláte dočasné příbuzenstvo. Nicméně k tomu internetu, dost se vyplatí stáhnout do počítače program, co umí generovat různé IP adresy, a díky němu potom můžete krásně obcházet placené wifi (Xfinity je asi nejrozšířenější) – pro Mac třeba WiFiSpoof (na App Store za skvělých 500,- Kč) – nabízím zadarmo (čti za úplatek), takže kdo dočetl až sem a ví, že by se mu program mohl hodit, nechť se mi ozve. A jen co budete mít internet, vydejte se do nejbližšího Walmartu. Následující měsíce totiž oceníte jakýkoli dopravní prostředek, všechno daleko a s MHD to není žádná sláva. Takže koupíte kolo. No a než poletíte domů, zase ho spořádaně vrátíte a dostanete zpátky celou sumu. Klidně poškrábané, odřené, bez šlapky a s nefungující brzdou. Vyzkoušeno.
To je stručně a v kostce shrnuté to hlavní, co se vyplatí znát a vědět ještě před odletem. Tedy z mého pohledu. Pochopitelně každý potřebuje jednotlivé body řešit individuálně, ať už více či méně do hloubky. Nejdůležitější je ale naladit se čistě optimisticky a věřit, že se všechno nějak vyřeší, všechno nějak dopadne a vy si to jednoduše pojedete užít. Pak to totiž opravdu ve většině případů není jinak a vy následně s odstupem několika měsíců zasněně a melancholicky vzpomínáte i na ty „fuck-upy“, co se občas prostě staly a nikdo z nás se jim nevyhnul…
Autor: Kristýna Kubištová
Foto: Pixabay