Celý svět se od počátku svojí existence vyvíjí a jinak na tom není ani společnost. Státy nějak fungovaly v minulosti, nějak fungují v současnosti a nikde není psáno, že se v budoucnu jejich podoba opět nezmění. V poslední době je v této souvislosti čím dál tím častěji skloňován myšlenkový směr anarchokapitalismus. O jeho podstatě i vlastní cestě k tomuto směru se rozpovídal přední propagátor anarchokapitalismu Martin Urza.
Urza definuje anarchokapitalismus jako myšlenkový směr založený na svobodě, vlastnických právech a principu neagrese. Příznivci tohoto proudu odmítají násilí na někom, kdo nikomu nic neudělal.
„Mohlo by se zdát, že stejně uvažují i ostatní lidé; drtivá většina společnosti však z tohoto pravidla dělá výjimku pro stát. Stát může podle většiny lidí použít násilí i proti tomu, kdo nikomu neubližuje, ale třeba jen porušil zákon či odmítá (státu) platit (daně) za služby, které nevyužívá. Anarchokapitalisté jsou přesvědčeni, že stát na něco takového nemá právo o nic větší než kdokoliv jiný,“ vysvětluje Urza.
Jsou však lidé schopni žít v takovém systému, aniž by vznikl zmatek nebo nějaká forma anarchie?
„To je zajímavá otázka s ohledem na to, že anarchokapitalismus je formou anarchie. Anarchie však neznamená zmatek, byť mnoho lidí ten termín používá jako synonymum. Anarchokapitalismus neznamená společnost bez pravidel; jen bez násilně prosazené centrální autority,“ říká přední propagátor anarchokapitalismu.
Já, anarchokapitalista
Příběh anarchokapitalisty Urzy začal, když se snažil tento myšlenkový směr vyvracet dvěma svým kamarádům. Sám si si prý tehdy ťukal na čelo a myšlenky anarchokapitalismu mu zprvu přišly absurdní. Ve snaze lépe přátelům argumentovat, začal se však o tento politicko-ekonomický směr stále více zajímat – a čím více o něm věděl, tím větší mu dával smysl.
„Člověk snadno odmítne něco, o čem vůbec nic neví, jen proto, že to na první pohled vypadá nesmyslně. Myslel jsem si, že vyvrátit něco takového bude hračka,“ doplňuje, „pak jsem jednou psal článek o vymáhání práva v bezstátní společnosti. Cílem toho textu bylo ukázat, že stát je lepším garantem bezpečnosti než volný trh. Článek jsem tvořil dlouho a velice poctivě… až z něj po čase vyšel pravý opak zamýšleného. Text, který měl být obhajobou státu, skončil jako jeho kritika. V tu chvíli jsem si samozřejmě neřekl: „Tak teď jsem anarchokapitalista,“ ale zpětně bych řekl, že ten článek byl tou poslední kapkou.“
Urza je autorem první české knihy o anarchokapitalismu, na kterou vybral finanční prostředky od lidí v kampani a těšila se velkému ohlasu. Čím si to Urza vysvětluje? Jednoduše tím, že myšlenky obsažené v jeho knize jsou dobré. Ačkoliv by spousta lidí možná neočekávala, že člověk prosazující podobný myšlenkový proud bude chodit k volbám, opak je pravdou. „Chodím k volbám, ačkoliv se nedomnívám, že ke svobodě se můžeme provolit; dělám to však proto, že doufám, že mohu třeba alespoň trochu zpomalit tu závratnou rychlost, kterou o svobody přicházíme,“ vysvětluje.
Co přinese budoucnost?
Podle Urzy je možné, aby anarchokapitalismus nahradil současný demokratický systém, nicméně si nemyslí, že by se toho sám dožil. Zásadní změny ve společnosti bývají procesy na generace, nicméně pravdivě podotýká, že nebýt těch, kdo se změnami začali, nikdy by se nic nezměnilo.
„Pořád bychom tu měli krutovládce, otrokáře a podobně; a jen díky těm, kdo se jich nezalekli v minulosti, se podařilo společnost časem někam posunout. Ušli jsme dlouhou cestu k demokracii; jsem však přesvědčen, že ta určitě není posledním krokem,“ dodává.