Nový občanský zákoník1 se v rámci rozšiřování rámce upravované právní materie rozvzpomněl i na z části pozapomenutý institut, který může být prostředkem poklidného uspořádání mezilidských vztahů, ale naopak i zdrojem nekončících svárů. Jedná se o tzv. výměnek. Ano, uvažujete správně, slovo výměnek je skutečně odvozeno od starého českého výrazu vymieniti neboli vymiňovati, které znamenalo vyjmouti či vyjímati2. Pojďme se společně podívat, co za tímto tajuplným označením vlastně stojí.
Článek byl zpracován pro účely soutěže Creative Legal Writing pořádané spolkem ELSA Česká republika ve spolupráci s advokátní kanceláří Mgr. Martiny Činkové a webovým portálem Zákonyvkapse.cz (http://zakonyvkapse.cz/studenti-pro-lidi).
Před dávnými a dávnými časy nedaleko malé vesničky Kopidlno žil byl jeden starý hospodář se svou početnou rodinou. Den co den se musel brát o štěstí svých nejbližších a lopotit se k zajištění řádného chodu statku, aby každý večer bylo čím ukojit hladové krky. S přibývajícím věkem mu však činilo čím dál větší potíže síci trávu, sekat dříví na otop či plahočit se do dalekého města na nedělní trh se svým stádečkem volů k prodeji. Den se se dnem sešel a stařičký hospodář se rozhodl, že už mu síly stačí tak akorát na předání celého hospodářství nejstaršímu synovi. Za účasti všech ostatních členů rodiny si jej proto zavolal do světnice, kde mu slavnostně oznámil, že mu celé hospodářství daruje. Synovi se při této zprávě zajiskřilo v očích. „Konečně je statek jen můj! Ožením se s Maruškou a celou rodinu vyženu!“ pomyslel si, ale z jeho snění ho vyrušil otec, který pokračoval ve své řeči. „Avšak pouze za podmínky, že i nadále budu užívat všechny objekty statku a obývat svoji komůrku do doby, než odejdu na pravdu boží. Navíc tě, synu, žádám, abys mi každý den zajistil trochu toho teplého mléka a čerstvého chleba, abych hlady nestrádal. Nad to od tebe na oplátku také očekávám, že se o mne, bude-li nejhůře, postaráš a zajistíš mi důstojné dožití.“ Synovy životní plány se náhle rozplynuly jako pára nad hrncem…
Vybavujete si další příběhy s podobou, často pochmurnou tematikou? Třeba z povídek Výminkáři Karla Václava Raise? Nebo z příběhů Boženy Němcové? A víte, že Staré Bělidlo bylo také výměnkem?
Základní podstatu daného institutu si můžeme objasnit pomocí našeho příběhu. Starý hospodář převedl celý statek na svého syna, nicméně si vymínil, že mu umožní na statku poklidně dožít až do konce jeho života. To zahrnuje nejen povinnost syna umožnit otci nadále obývat statek, ale je nadto zavázán poskytovat otci naturální plnění ve formě stravy a být nápomocen v případě zdravotních potřeb otce. Takto rozsáhle stanovené závazky mohly leckterému nevděčnému potomkovi zkřížit úmysly, jak s hospodářstvím naložit.
V současné době se přirozeně nad takovými situacemi pousmíváme, místo statků bydlíme v rodinných či panelových domech a místo na poli se dřeme s vidinou lepšího platu ve vytopených kancelářích. Avšak jedno se přeci jen nezměnilo. Zkušení vědí, že nevděčnost světem vládne a čas od času je užitečné pojistit morální standardy právními prostředky, mezi něž můžeme zařadit i náš výměnek.
V porovnání s účinným občanským zákoníkem č. 40/1964 by se na první pohled mohlo zdát, že jde o nově objevený institut, jelikož se o něm výslovně ve svých ustanoveních nezmiňuje. To ale neznamená, že právní praxe na obdobnou úpravu zcela rezignovala – práva podobná výměnku bylo možné sjednat i před přijetím nového občanského zákoníku, např. v podobě věcného břemena doživotního užívání nemovitosti. Nový občanský zákoník tato práva konkretizuje a zakotvuje v části čtvrté v rámci závazků se zaopatřovacích smluv společně s důchodem.
Uzavření smlouvy o výměnku přichází v úvahu pouze při převodu vlastnictví k nemovité věci, ať již darem, koupí či směnou, a v souvislosti s ním. Výměnkář, tedy osoba, která je vlastníkem této nemovité věci, ukládá nabyvateli poskytovat jemu nebo třetím osobám, typicky rodinným příslušníkům, určité požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření. Oproti úpravě výměnku v občanském zákoníku č. 141/1950 Sb., který umožňoval zřídit výměnek pouze ve prospěch dosavadního vlastníka nemovité věci3, se nová úprava přiklání k možnosti zřídit takové právo také pro více osob, což dokládá i § 2712, kde se výslovně upravuje výměnek vyhrazený manželům, jehož trvání se smrtí jednoho z nich nezkracuje. Dobu plnění zaopatřovací povinnosti lze vymezit určenou délkou, datem nebo právní událostí, typicky smrtí, když bude vázána na život výměnkáře.
Zákoník operuje s neurčitými pojmy poskytování požitků, úkonů nebo práv. Obecně řečeno se nejčastěji bude jednat o zajištění bydlení, naturálních dávek ve formě stravy, ale i poskytování služeb, např. pomoci s nákupy či úklidem. V úvahu připadají také tzv. relutární dávky, to jest ve formě peněz. Obsah výměnku je však širší, než by se takto na první pohled mohlo zdát. Zákoník totiž výměnkáři podle § 2709 přiznává právo na zajištění pomoci v případě nemoci, úrazu či podobné tíživé situace, a to i když to nebylo ve smlouvě výslovně ujednáno.
Někdy je však pro důstojný život výměnkáře nezbytná např. stálá asistence či ošetřovatelská péče. I na takové případy zákoník pamatuje a umožňuje povinnému zprostit povinnosti poskytovat zdravotní péči umístěním výměnkáře do zdravotnického nebo podobného zařízení. Dočasný pobyt v takovém zařízení si však výměnkář hradí sám, ledaže bylo ve smlouvě stanoveno opačně.
Přesný obsah plnění povětšinou vyplyne ze smlouvy, ale v případě, kdy smlouva mlčí, zákon odkazuje na místní zvyklosti, pod které se nepochybně dají podřadit i zvyklosti etické a rodinné. Z hlediska právní jistoty je tak záhodno sjednat všechny podstatné náležitosti přímo ve smlouvě, aby se předešlo případným sporům.
Život je plný překvapení a může se stát, že se okolnosti, za nichž se uzavírala smlouva, změní takovou měrou, že na zavázané osobě již nelze spravedlivě požadovat, aby pokračovala v naturálním plnění ve prospěch výměnkáře, např. při vážném zhoršení jeho zdravotního stavu či dlouhodobém pobytu v zahraničí. Pokud se zúčastnění sami nedohodnou na změně práv a povinností, lze rozhodnutím soudu nahradit naturální plnění peněžitým důchodem. S ohledem na vyživovací funkci, kterou může výměnek plnit, se tak smlouva o výměnku vymaňuje z obecné úpravy, která právě odvolání na podstatnou změnu okolností připouští jako jeden z důvodu zániku závazku v§ 2006.
Důraz na zaopatřovací účel výměnku se promítá i do ustanovení § 2715, které zakazuje odstoupit od smlouvy o převodu nemovité věci, v souvislosti s níž byl výměnek zřízen, pokud zavázaný neplní své povinnosti. Další vyloučení obecné úpravy zániku závazků vyplývá ze samotné podstaty výměnku, kde dochází ke střetu dvou protichůdných zájmů. Na jedné straně výměnkář doufá, že mu budou požitky, úkony a další smluvní plnění náležet co nejdéle, a dlužník má naopak zájem na co nejkratší nutné době plnění. Proto se smlouva o výměnku blíží tzv. aleatorní, neboli odvážné smlouvě, u níž není doba plnění známa předem. Omezení možnosti odstoupit od smlouvy tak sleduje ztížení možných spekulací, neboť v opačném případě by eventuální porušení povinností dlužníka mohlo vést k odstoupení od smlouvy o převodu nemovité věci ze strany výměnkáře a obnovení původních vlastnických vztahů. Oproti úpravě např. darování, kde je v § 2072 připuštěno odvolání daru pro nevděk, zde dochází k nezpochybnitelnému převodu vlastnického práva. S ohledem na obecnou zásadu dispozitivnosti si však strany mohou ve smlouvě ujednat odchýlení a povolit odstoupení od smlouvy o převodu nemovité věci.
Nepředvídatelné události ale nemusí postihnout jen osoby zúčastněné na výměnku. Neutěšený stav některých budov v našich městech by mohl protřelému povinnému vnuknout ještě protřelejší plán. „Už několik let musím trpět výměnkáře ve svém domě a nikdo ho kvůli němu nechce koupit, ať je nový nebo starý! Proč bych se tedy měl obtěžovat s údržbou? Nechám ho zchátrat, však on už tam výměnkář nějak dožije, a až se bude blýskat na lepší časy, dům opravím a prodám.“ A tak nám dům chátrá a chátrá a začne se ubohému výměnkáři sypat na hlavu. „Cha chá, to jsem na něj vyzrál!“ myslí si neuvážený povinný. Jenže se bohužel přepočítal. Zákoník v § 2711 ukládá osobě zavázané z výměnku při zkáze stavby, v níž bylo výměnkáři vyhrazeno obydlí, na vlastní náklady zajistit výměnkáři vhodné náhradní bydlení. Nejenže tedy nechal zpustnout svůj dům, nyní bude muset ještě platit nájemné za výměnkáře v novém bytě, který bude svými kvalitami odpovídat předchozímu bydlení. Aneb kdo se směje naposled…
Zvídavý čtenář si teď nejspíše láme hlavu nad otázkou, zda je výměnek nerozlučně spojen s danou převáděnou nemovitostí, nebo zda zavazuje pouze a jedině osobu, se kterou byla smlouva o výměnku uzavřena. Ať už by jste se rozhodli pro kteroukoli z variant, obě lze považovat za správné. Záleží jen na vůli smluvních stran.
V prvém případě bude naplňovat definici věcných práv, konkrétně reálných břemen, která zavazují vlastníka služebné věci (v našem případě nabyvatele nemovitosti) k aktivnímu konání ve prospěch oprávněného (výměnkáře). Taková povinnost je nerozlučně spjata s nemovitostí a bude se vztahovat na jejího každého budoucího vlastníka, což zajisté omezuje výkon vlastnického práva k příslušné nemovité věci. V souladu s principem právní jistoty pak musí být takové břemeno zapsáno do veřejného seznamu, v němž je evidována příslušná nemovitost, aby se každý mohl s omezením předem seznámit a zvážit např. případný zájem o nákup nemovitosti.
Přístup k výměnku jako k věcnému právu lze více než doporučit. Umožňuje totiž vlastníku nemovité věci, budoucímu výměnkáři, zapsat pro sebe do veřejného seznamu výměnek ještě před převedením nemovité věci. Tímto krokem si budoucí výměnkář předem zužuje výběr potenciálních zájemců o nabytí nemovitosti, jelikož by někteří mohli ztratit zájem poukazem na přílišná omezení, která by jim výměnek přinesl. Navíc předčasný zápis nabízí výměnkáři možnost pojistit se pro případ, kdy by budoucí vlastník se zápisem účelově otálel.
Ve druhém případě naplňuje výměnek znaky obligačního vztahu, který působí pouze mezi stranami, které smlouvu o výměnku uzavřely. Další převod nemovitosti by tak mohl ohrozit vyživovací funkci, kterou má výměnek přednostně plnit. Zákoník však nespojuje převod nemovitosti se zánikem smlouvy o výměnku, a proto se lze domnívat, že povinnosti spojené s výměnkem budou nadále zavazovat původního vlastníka nemovitosti. Vzhledem ke skutečnosti, že dané plnění je však bytostně svázáno s nemovitostí (výměnkář je např. zproštěn povinnosti platit nájemné), lze jen doporučit zařadit do nové smlouvy o převodu nemovitosti závazek, aby byl i nový vlastník povinen konat vůči oprávněnému výměnkáři. Stejného účelu by bylo dosaženo i uzavřením nové smlouvy o výměnku mezi novým vlastníkem a výměnkářem. Ačkoli jsou zde strany ušetřeny nákladů spojených ze zápisem výměnku do veřejného rejstříku, komplikovanost možných závazkových vztahů vzniknuvších při opětovném převodu nemovité věci alespoň z našeho pohledu hovoří spíše pro první variantu.
Změny však nemusí postihovat jen stranu nabyvatelskou. Představme si výměnkáře, který si ve smlouvě vymínil užívat byt, a protože pociťuje bytostný odpor k vaření, i právo dostávat každý den teplý oběd. Jednoho dne se však seznámí v kavárně s pohlednou dámou a obědvat doma o samotě ho již neláká. Jeho kamarád, student, nacházeje se v hmotné nouzi, by však jeho teplé obědy poskytované osobou zavázanou z výměnku velice ocenil. Pokud by se náš kavárenský povaleč uvolil a chtěl převést právo dostávat teplý oběd na svého nuzného kamaráda, jeho štědrosti brání ustanovení § 2713, které považuje práva vycházející z výměnku za nezcizitelná a nedělitelná, a takové dispozice v zásadě neumožňuje4.
Pro úplnost je také nutné upozornit, že podle § 2714 právo na výměnek není předmětem dědictví a nepřechází na výměnkářovy dědice, neboť by tím došlo k popření celého smyslu tohoto institutu.
„Uf, z takového množství nezáživné právní teorie už mi jde hlava kolem! Ještě štěstí, že nikdy nebudu muset výměnek zřizovat, protože v naší rodině máme mezi sebou krásné vztahy a o mě se určitě na stará kolena někdo postará i bez smlouvy, stejně jako já o své rodiče,“ myslíte si. Avšak šedá je teorie, zelený strom života. Znalost institutu výměnku se může vyplatit každému z nás.
Představme si dva bratry, kteří mají ve spoluvlastnictví krásný dům zděděný po babičce. Každý obývá jedno patro a nové bydlení si moc pochvalují. Zatímco první z bratrů úspěšně buduje svou kariéru zubního lékaře, druhý se celým tělem a duší oddává preparátorství zvířat, které provozuje spolu se svým kamarádem ve společnosti Jdou se vycpat, v.o.s. Kvůli masivní agitaci ochránců zvířat se však podnikání nedaří a společnost se dostane do likvidace. Jelikož majetek společnosti nestačí na splacení všech dluhů, je na majetek druhého bratra zahájena exekuce, protože sám nemá dostatek finančních prostředků k uhrazení dluhů společnosti. Znamená to, že je přijde i o své nové bydlení, které sdílí s bratrem? Ne nutně. Pokud by totiž náš neúspěšný podnikatel např. daroval svůj podíl bratrovi a uzavřel s ním v souvislosti s převodem smlouvu o výměnku, kde by si vymínil právo doživotního bydlení ve druhém patře domu, exekutoři by se museli otočit před branami domu na podpatku a zpovzdálí vyčkávat na jiné šance uspokojení rozzlobených věřitelů preparátorské společnosti.
Výměnek bohužel často figuruje jako argument odpůrců nového občanského zákoníku, kteří chtějí poukázat na skutečnost, že rozhodně nebudí dojem moderního zákoníku, ale spíše se orientuje do minulosti a znovu zavádí některé právní instituty, které mohou být považovány za dávno překonané5. Smlouva o výměnku však upravuje společenské vztahy, které se vyvíjejí postupně a nelze očekávat, že jejich vypuštění z výslovné úpravy způsobí rovněž vymýcení nutnosti úpravy daných vztahů i ve společnosti. Vždyť samotná právní praxe ukázala, že institut výměnku přežíval i přes absenci výslovné úpravy v občanském zákoníku. Proto je pro nás, účastníky právních vztahů, jen a jen žádoucí, když se znovu zařadil mezi tzv. pojmenované smlouvy, které jsou v zákoníku speciálně upraveny. Díky tomu můžeme § 2707 a následující považovat za další z dílčích návodů, prostřednictvím nichž se budeme moci lépe orientovat ve spletitém labyrintu právního řádu.6
Barbara Dufková
The article reacts on the recodification of the Czech private law, namely the Civil code (Act. no. 89/2012 Coll., the Civil Code, as amended). The object of this short reflection is to summarize the introduction of a re-established legal concept of a special contractual obligation, which, by its attributes, bears both the features of obligation as well as easement. In order to reach a better comprehensibility, the article offers practical examples from everyday life, and therefore is intended not only for practicing professionals, but also for general public.
Barbara Dufková je studentkou třetího ročníku Právnické fakulty Univerzity v Praze. Zabývá se především problematikou ústavního práva a práva Evropské unie. V rámci těchto oborů zpracovala celou řadu odborných prací a příspěvků. Během dosavadního studia absolvovala odbornou stáž na Obvodním soudu pro Prahu I. V současnosti působí jako pomocná vědecká síla na Katedře evropského práva.