Olga Hepnarová úmyslně najela dne 10. července 1973 mezi 13:30 a 13:45 hodinou vypůjčeným nákladním automobilem značky Praga v Praze 7 na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové) na úsek chodníku před domem č. 9, který tehdy sloužil jako tramvajové nástupiště. V té době zde čekalo na tramvaj přibližně 25 lidí. Úmyslem Hepnarové bylo usmrtit co nejvíce lidí, což konstatovala v dopise, který rozeslala redakcím Svobodného slova a Mladé fronty.
Jela dvakrát. Když přijela k místu, kde hodlala svůj čin spáchat, poprvé, zjistila, že ve stanici stojí tramvaj a že zde zároveň pro její účely není dostatečný počet osob. Proto místem pouze projela. O několik minut později se vrátila a svůj záměr dokončila. Následkem jejího činu zemřelo 8 lidí (3 namístě, 5 později v nemocnicích) a dalších 11 bylo těžce zraněno.
Motivem Hepnarové byla nenávist ke společnosti. Pocházela z dobře situované rodiny, její otec pracoval jako bankovní úředník, matka vykonávala praxi zubní lékařky. Na základní škole měla Olga Hepnarová výborný prospěch. V pozdějších letech si přestala rozumět s rodiči a okolím, pak následovaly potíže s navázáním jakéhokoliv kontaktu s lidmi. V červnu 1964 se pokusila o sebevraždu léky. Rok se léčila v psychiatrické léčebně v Opařanech, následně se vyučila uměleckou knihařkou.
Dne 6. dubna 1974 uznal senát Městského soudu v Praze v čele s JUDr. Janem Rojtem Olgu Hepnarovou vinnou z osminásobné vraždy podle ustanovení § 219 zákona č. 140/1961 Sb. Tento trestní zákoník, v té době již pětkrát novelizovaný, umožňoval uložení trestu v rozmezí 10-15 let nebo trestu smrti, k němuž nakonec byla Hepnarová odsouzena. Sama se neodvolala.
Z podnětu její matky proběhlo odvolací řízení u Nejvyššího soudu ČSR, který rozsudek potvrdil. Vzhledem k absolutnímu trestu musel celý případ přezkoumat Nejvyšší soud ČSSR. Federální soud překvalifikoval jednání Olgy Hepnarové z trestného činu vraždy podle § 219 trestního zákona na trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 a 3 trestního zákona. Tím vlastně zpřísnil kvalifikaci, protože vzhledem ke kvalifikované skutkové podstatě obecného ohrožení mohla dostat 12-15 let nebo smrt. Gustáv Husák, který v té době zastupoval nemocného prezidenta republiky Ludvíka Svobodu, zamítl dne 3. března 1975 žádost matky Hepnarové o milost pro její dceru. 12. března 1975 byla Olga Hepnarová jako poslední žena v Československu v pankrácké věznici popravena oběšením.
JUDr. Jiří Šouša, Ph.D.
Jan Hoferek je studentem 2. ročníku Právnické fakulty UK a 2. ročníku Fakulty sociálních věd UK. Je držitelem jazykových certifikátů v anglickém a německém jazyce. V současné době působí na Oddělení pro Evropskou unii Kanceláře Senátu PČR.