Doba odpočinku je důležitá součást pracovního práva. Doba odpočinku zahrnuje nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a dny pracovního klidu (nepřetržitý odpočinek v týdnu a svátky). V ustanoveních §§ 90 – 92 jsou upraveny práva zaměstnance na odpočinek a povinnosti zaměstnavatele, které je nutno dodržet při rozvržení pracovní doby. V zákoníku práce je mj. uveden taxativní výčet prací, kdy může dojít ke zkrácení nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami či nařízení práce v dnech pracovního klidu.
V zákoníku práce je kromě pracovní doby vymezena také doba odpočinku. Ta se skládá z nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, který náleží zaměstnanci v intervalu dvou směn, dále ze dnů pracovního klidu. Tyto dny tvoří svátky a nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu.
Dobu odpočinku, kterou musí zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout, upravuje § 90 zákoníku práce. Povinností zaměstnavatele je, aby při rozvržení pracovní doby, náležel zaměstnanci mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.
Ve druhém odstavci § 90 zákoníku práce je zavedena možnost zkrátit nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let. Při tomto zkrácení musí být ale splněna podmínka, že příští odpočinek bude tomuto zaměstnanci prodloužen o dobu, o kterou byl zkrácen.
Zaměstnanec má nastoupit na další směnu ve 14.00 hod. Mezi směnami však není dodržena minimální délka odpočinku mezi směnami 8 hodin, ta bude dodržena až v 16.00 hod. Zaměstnavatel může zaměstnanci přidělovat práci až od 16.00 hod. Doba od 14.00 hod. do 16.00 hod. je překážkou v práci na straně zaměstnavatele s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku podle § 208 zákoníku práce.1
Takovéto zkrácení je možné v následujících provozech:
• v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas,
• v zemědělství,
• při poskytování služeb obyvatelstvu (zejména ve veřejném stravování, v kulturních zařízeních, v telekomunikačních a poštovních službách, ve zdravotnických zařízeních, v zařízení sociálních služeb),
• u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců,
• při živelných událostech a v jiných mimořádných případech.
V odst. 2 písm. a) § 90 zákoníku práce se hovoří o přesčasech, ty upravuje zákoník práce v § 93. Je nutné si uvědomit, že při přesčasech dochází také ke zkrácení nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami.2
Výčet případů, na které se vztahuje odst. 2 § 90 zákoníku práce, je výčtem taxativním3 a nemůže tedy dojít k rozšíření, např. ze strany zaměstnavatele nebo být uplatňován na jiné případy.
Z pravidla, které je obsaženo v § 90 odst. 2, je připuštěna výjimka – § 90a. V § 90a zákoníku práce se připouští možnost v době sezónních prací v zemědělství zaměstnancům starším 18 let nahradit odpočinek (který byl zkrácen) mezi směnami během následujících tří týdnů, od jeho zkrácení.
Zde se jedná o implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby (čl. 17 odst. 3 písm. d),4 do českého právního řádu.
Paragraf 91 zákoníku práce upravuje, které dny jsou označeny jako dny pracovního klidu. Jedná se o dny, kdy má zaměstnanec nepřetržitý odpočinek v týdnu a také sem patří svátky.
Co je to svátek najdeme v zákoně číslo 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle § 1 tohoto zákona jsou státními svátky:
• 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu,
• 8. květen – Den osvobození,
• 5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje,
• 6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa,
• 28. září – Den české státnosti,
• 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu,
• 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii.
V § 2 tohoto zákona jsou uvedeny ostatní svátky:
• 1. leden – Nový rok,
• Velikonoční pondělí,
• 1. květen – Svátek práce,
• 24. prosinec – Štědrý den,
• 25. prosinec – 1. svátek vánoční,
• 26. prosinec – 2. svátek vánoční.
Ve dnech státních i ostatních svátků jsou dny pracovního klidu – § 3 – kromě dnů nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu. Z pohledu pracovního práva tedy nedochází k rozlišování státních a ostatních svátků.
V zákoně číslo 245/2000 jsou uvedeny tzv. významné dny (např. 5. květen – Květnové povstání českého lidu, 27. červen – Den památky obětí komunistického režimu a 11. listopad – Den válečných veteránů). Tyto dny jsou ale podle § 4 odst. 2 tohoto zákona dny pracovními. Velikonoční pátek a Velikonoční neděle nebyly jako svátky schváleny.5
V druhém odstavci paragrafu 91 se stanoví, že práce ve dnech pracovního klidu může být nařízena zaměstnavatelem jen výjimečně.
Ve třetím odstavci jsou vyjmenovány případy, kdy může zaměstnavatel nařídit práci zaměstnanci během dne pracovního klidu – jedná se o nutné práce, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:
• naléhavé opravné práce,
• nakládací a vykládací práce,
• inventurní a uzávěrkové práce,
• práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
• při živelných událostech a jiných obdobných mimořádných případech,
• práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
• práce v dopravě,
• krmení a ošetřování zvířat.
Tento výčet je podobně jako v § 90 odst. 2 taxativní a nemůže být tedy zaměstnavatelem dále doplňován, či rozšiřován.
Ve čtvrtém odstavci § 91 je upravena situace, kdy může zaměstnavatel nařídit výkon prací ve svátek. Ve svátek může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit výkon prací, pokud je může zaměstnavatel nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, dále jsou to práce v nepřetržitém provozu a práce, které jsou potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.
Podle pátého odstavce ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výkon prací uvedených v odstavcích 3 a 4 nejvýše dvakrát v průběhu období 4 týdnů po sobě jdoucích, uplatní-li se v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.
Pokud probíhá na pracovištích zaměstnavatele výkon práce také v nočních směnách, upravuje tuto situaci § 91 odst. 6 zákoníku práce. Pro tyto zaměstnavatele platí, že den pracovního klidu začíná v tu hodinu, která odpovídá nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Předchozí věta se použije také pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohody a též pro výpočet výše průměrného výdělku.
Zaměstnavatel určí, že podle rozvrhu směn jako první směna v týdnu nastoupí ta, která začíná v neděli ve 22.00 hod. V tomto případě začíná nepřetržitý odpočinek v pátek ve 22.00 hod. a končí ve 22.00 hod. v neděli a svátek, např. svátek 8. 5. začíná 7. 5. ve 22.00 hod. a končí 8. 5. ve 22.00 hod.6
V souvislosti s některými specifiky týkajícími se výkonu práce ve svátky, stojí za to upozornit na §§ 118 a 126 zákoníku práce, dle kterých přísluší zaměstnanci za hodinu práce v sobotu a neděli příplatek v určité výši podle toho, zda pobírají mzdu nebo plat. Dále § 115 a § 135 zákoníku práce,7 jež upravují odměňování zaměstnanců ve svátky (mzda, náhrada mzdy za svátek, plat ve svátek).
Pro účely odměňování začíná den pracovního klidu – to je nepřetržitý odpočinek v týdnu a svátek, sobota a neděle ve 24.00 hod.8
Nepřetržitý odpočinek v týdnu
Nepřetržitý odpočinek v týdnu je dále rozebrán v § 92 zákoníku práce. Dle prvního odstavce má zaměstnavatel povinnost při určování rozvrhu pracovní doby dbát na to, aby měl zaměstnanec nepřetržitý odpočinek v týdnu alespoň 35 hodin. Pro mladistvé zaměstnance platí, že jejich nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí být kratší než 48 hodin.
V odstavci 2 tohoto paragrafu je zavedena povinnost pro zaměstnavatele s důležitou podmínkou, jestliže mu to umožňuje provoz, kdy mají mít všichni zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu ve stejný den, musí být do něj zahrnuta neděle.
Na toto navazuje třetí odstavec, který se vztahuje na případy uvedené v § 90 odst. 2 zákoníku práce a dále technologické procesy, které nelze přerušit. Zde může být zaměstnavatelem rozvrhnuta pracovní doba u zaměstnanců, kteří jsou starší 18 let, tím způsobem, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin. Zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek během týdne tak, aby za období dvou týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.
Podle čtvrtého odstavce v případě, že to bylo dohodnuto, může být v zemědělství poskytnut nepřetržitý odpočinek tak, že bude tento odpočinek za období 3 týdnů činit celkem alespoň 105 hodin a za období 6 týdnů činit při sezónních pracích celkem alespoň 210 hodin.
Je vhodné připomenout, že dobu odpočinku netvoří jen nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, ale také nepřetržitý odpočinek v týdnu.
Také toto ustanovení je založeno na základě směrnice Rady 93/104/EHS, o určitých aspektech stanovení pracovní doby. V této směrnici je obsažena doba nepřetržitého odpočinku v týdnu pro zaměstnance. Minimum pro dospělé je 35 hodin a pro mladistvé je minimum 48 hodin.9
Pro zaměstnavatele i zaměstnance je nezbytné, aby přesně věděli, jaká je délka odpočinku. Zákoník práce upravuje případy, kdy může dojít ke zkrácení odpočinku mezi dvěma směnami. V zákoníku práce jsou také uvedeny případy, kdy může zaměstnavatel požadovat výkon práce po zaměstnanci ve dnech pracovního klidu. Zaměstnavatel také musí brát v potaz věk zaměstnance při rozvržení směn a plánování odpočinku.