V podhoubí studentské šuškandy daří se často legendám, které mají se skutečností jen pramálo společného. Mýty tam vydrží přežívat sezóny a sezóny, neživoří jen, ale bytní, bohatě plodí a pouští další šlahouny.
Možná to byl důvod mého skepticismu, když jsem prvně zaslechla o bájemi opředené, samými superlativy věnčené Letní škole katedry dějin státu a práva, familierně nazývané LSD, kterou každoročně pořádá Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně.
Letošní ročník, kterému do prvních kulatin scházel už jediný zářez, vyšel pro nás, olomoucké, na první týden semestru.
Tato komplikace bohužel pro nejednoho studenta znamená důvod ke zvážení účasti, nicméně nakonec přeci jen převážil lákavě vyhlížející seznam hostí, příslib obědů a občerstvení v ceně a v neposlední řadě přirozená studentská potřeba rebelie a chaosu naplněná tím, že jsem na letní škole v zimním semestru.
Jela jsem.
Hned v prvních minutách prvního dne, krátce po oficiálním zahájení dr. Salákem, duchovním otcem a organizátorem LSD, kolují mezi námi rovnou dvě kruciální písemnosti. Jednou je finální verze programu příspěvků, druhou jídelníček na následující tři dny.
Předběžné verze programu byly dostupné už v létě, když probíhalo přihlašování, ke kterému vnadily. Při přeběhnutí pohledem naznávám, že proběhly pouze kosmetické změny, hlavní efekt, který tak program má, je zejména ten, že se ještě intenzivněji začínáme těšit na známá jména a být zvědavi na ta neznámá. A že je nač čekat!
Na menu najdeme (celým výčtem a chronologicky) dr. Šejdla, dr. Saláka, dr. Dostalíka, Mgr. Nováka a dr. Turošíka jako předkrm; na druhý den si máme vychutnat dr. Petra, dr. Bubelovou a dr. Horáka; sladkou tečkou třetího dne budou nám pak prof. Dajczak, dr. Brucknerová a dr. Černoch.
Nejblaženějším je pak jednoznačně vědomí, že z tohoto seznamu si nemusíme vybírat, nýbrž dostaneme vše.
Tím větší obecné rozhořčení působí pak zjištění, že ohledně druhé listiny toto neplatí a tří hlavních chodů každý den se nám nedostane. V levé části přednáškové místnosti dojde k drobné mýlce a je následně na Mgr. Mrázkové zchladit nás sdělením, že měl seznam pouze roli informativní a každý bude bohužel mít, co si ukořistí, a nikoli, co si pečlivě očárkoval.
Rozhodně potěšující je pak ale zjištění, že krom lásky k právním dějinám je nám, přítomným, společná také znatelná preference přírodního kuřecího plátku nad smaženým sýrem.
Co se samotných příspěvků týče, dovoluji si je pro naše potřeby ex post na základě vlastní empirie rozdělit do dvou skupin.
Skupina A zahrnovala ty přednášející, kterým se povedlo vejít se do tématu letošní LSD (“Věc v právu v proměnách věků”), aniž by na začátku museli třeba i trochu krkolomně vysvětlovat, jakým myšlenkovým pochodem lze dojít k tomu, aby jimi zvolené téma bylo možno pod téma Letní školy subsumovat.
Skupina B plénum nebavila o nic méně.
Všechny příspěvky byly nicméně příznačné tím, že pojednávaly o tématu přednášejícímu blízkém, mnohdy až srdcovém, což je ten typ vztahu k materii, který je vysoce infekční. Jak je patrné z výše zmíněného členění, navzdory zastřešujícímu tématu LSD byl celkově obsah velmi rozmanitý a široce pojatý. Svižnému tempu nahrával krom pozoruhodných témat také oproti standardní přednášce poloviční prostor pro každý příspěvek1. Do třetice všeho dobrého ještě zdůrazněme jedinečné styly přednesu, od vysoce fundovaného výkladu prof. Dajczaka přes interaktivní, téměř seminární výuku dr. Turošíka, oklikou kolem ke katechezi zabíhající přednášky dr. Šejdla až po žánr místy nejvíce připomínající právnickohistorickou stand-up comedy dr. Saláka, a to pouze namátkou.
Výsledkem byla roztodivná přehlídka, či až smršť pestrobarevných střípků celého spektra (nejen) právních dějin, během které měl posluchač sotva čas začít se nudit, natož mrkat a dýchat.
Pokud něčím organizátoři nešetřili, bylo to až dekadentní množství kávy a čaje, které teklo o četných přestávkách mezi bloky přednášek. Veškeré osazenstvo sálu se vyhrnulo ven před něj a více či méně civilizovaně se vrhalo na svůdné tácy šálků a konvice lákavého obsahu.
Zde považuji za nutné zdůraznit dva hlavní přínosy, které u tohoto spatřuji:
Za prvé: občerstvení zdarma má dva pojmové znaky: je to občerstvení, a je zdarma. Nejen, že tyto pojmy lahodí uchu každý zvlášť; tady ale musí být naplněny kumulativně, což libost jejich významu nesčítá, ale multiplikuje.
Za druhé: strategicky umístěný samoobslužný bufet tohoto typu donutí účastníky nejen protáhnout si po dlouhém sezení nohy, zejména ale ponouká k navazování známostí a drobnému zdvořilostnímu plkání. Před sálem a s kávou jsme si chvíli ještě rovnější, než
jak jsme si už rovni byli vinou přátelské, nepříliš formální atmosféry celé Letní školy, a tak podněty k hovoru přicházejí snadno a nenásilně (“To máme dnes ale pěkné počasí, viďte?” “Spalo se Vám dobře? “ “Páni, pane doktore, taky rád přijímáte tekutiny, abyste se vyhl smrti žízní? Máme toho tolik společného…”)
Koncem oficiální části není nicméně program LSD vyčerpán. Všichni účastníci jsou srdečně zváni na večerní posezení v restauračním zařízení, kde je pro nás přichystán salonek. Mísí se Brno s Olomoucí, Prahou, Plzní i zahraničím, kofola s jedenáctkou, pojmy s dojmy; monologický charakter dne přechází v dialogický, pozdní večer přechází v brzké ráno. Podrobnosti přejděme taky.
Druhý den ráno pro mne začne tím typem otázky, který mají ženy obecně rády: “Vypadáte nějaká unavená..?” poptá se mě s dobráckým výrazem na uvítanou pan doktor Salák. Omezím se na konstatování o podstatné roli spánku v životě studenta a kontruji: “A co, že Vy tak čerstvě?” “Kafe a Ibalgin čtyřstovka. A černej čaj.”
Jak se postupně připlouží i zbytek účastníků, seznám, že já a doktor Salák nejsme jediní, kdo po včerejšku působí mírně použitě. Navzdory tomu se ani dnes úsměvy nešetří, a krize je definitivně zažehnána hned první přestávkou skýtající možnost posunout rafičku poměru kávy a krve v krevním oběhu zase trochu víc ve prospěch kávy.
Nedá se ale říci, že by tempo a nenucená zábava nastolené prvního dne do konce LSD jakkoli polevily.
Jak už to ale u podobně katarzi nastolujících zážitků bývá, konec LSD přišel mnohem dříve a byl definitivnější2, než by jeden očekával a vítal. V rukou mi zbyla monografie o absolutních právech a složka s programem a poznámkami, a v duši těžko zapomenutelný otisk krásných, nabitých tří dní bezstarostného akademického veselí.
Ptáte-li se, v čem je hlavní přínos LSD, odpověď “v přednášených příspěvcích” jeví se mi jako nevhodně odbytá a povrchní. Stejně jako je to cyklus přednášek, je to totiž také společenská událost, přátelské setkání, oslava historie a tradice, přehlídka nadsázky a humoru, místo navázání nových známostí a čerstvý vítr do plachet motivace ke studiu a akademické činnosti.
LSD je tudíž multidimenzionální fenomén.
A ptáte-li se dále, kdy je vhodné na LSD vyrazit, pak vězte, že loni už bylo pozdě.
Lucie Černá