Rétorika nebo také „věda o řečnictví“ je s právnickým povoláním neodmyslitelně spojena, což dokládá i četná filmová, divadelní a literární tvorba. Pro právníky, kteří musejí umět přesvědčivě argumentovat, přesně se vyjadřovat a upoutat svého posluchače, je zvládnutí řečnických dovedností bezpochyby klíčem k úspěšné kariéře. Člověk, který dokáže dobře promluvit, je obecně pokládán za inteligentního a schopného. V současné době spojené s rozvojem terciální a kvartérní sféry hospodářství, vědy, výzkumu a školství se řeč stává významným komunikačním nástrojem nezbytným pro výkon mnoha povolání. Práce v oblasti nejrůznějších služeb a s nejrůznějšími klienty je bez efektivní komunikace nemyslitelná. Přitom efektivní komunikace má být založena na poznání sebe sama, situace a ostatních účastníků komunikačního procesu. Dobrý právník tak musí být schopen vysvětlit složitou kauzu i neprávníkovi.
Jazyk se vyvíjí spolu s lidskou civilizací jako způsob lidské komunikace. Roman Jakobson, jako průkopník strukturální analýzy jazyka, přirovnává jazyk k penězům, peníze i jazyk lidi spojuje nebo rozděluje do rozličných sociálních tříd. Řeč je praktické použití jazyka v komunikaci. Jazyk je pouze nástroj, recept, řeč je hotové menu.
Mluvit konkrétním jazykem znamená osvojovat si specifickou „vizi světa“. Jazyk nutí lidi vidět svět určitým způsobem. V pozadí tohoto přístupu je předpoklad závislosti mezi gramatickou strukturou jazyka a charakterem a obrazem reality kulturního společenství, které tímto jazykem hovoří. V obecném povědomí vzdělaného Evropana je zakořeněna představa o vztahu francouzštiny k literatuře, němčiny k filozofii a teologii a angličtiny k vědě. Sociologové i umělci, zabývající se problematikou komunistického nebo nacistického totalitního systému, si po druhé světové válce uvědomili represivní a regulační úlohu, kterou sehrával specifický druh totalitního jazyka. George Orwell jej nazývá v románu 1984 newspeak, Václav Havel ptydepe.1
Výuka řečnických předmětů na Právnické fakultě Masarykovy univerzity
Téměř před rokem vyšel článek redaktorky Právního rádce Kateřiny Hynčicové, ve kterém autorka analyzovala stav na Právnických fakultách v České republice s překvapujícím zjištěním. Jedinou ze čtyř právnických fakult v ČR, která svým studentům přímo nabízí předmět Rétorika je Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně.2
Absolvování povinně volitelného předmětu Rétorika na Právnické fakultě v Brně vede studenty magisterského programu Právo a právní věda, obor Právo k získání základních řečnických dovedností, učí je správně argumentovat, přesvědčovat posluchače nebo odpůrce, ale i osvojit si schopnost jednat s lidmi a odstraňovat konfliktní situace.
Dlouholetá praxe s výukou tohoto předmětu a zájem studentů však ukázal, že řečnické dovednosti je třeba neustále zdokonalovat, a proto před vyučujícími rétoriky stála výzva dalšího pokračování úspěšného a oblíbeného předmětu. V letošním roce se za podpory Fondu rozvoje Masarykovy univerzity (MUNI/FR/0090/2014) podařil vytvořit navazující předmět Právo a řeč se zaměřením na rozvíjení stylistických, komunikačních a analytických dovedností, a to v jejich mluvené i psané formě. Předmět Právo a řeč bude vyučován poprvé ve školním roce 2014/2015 jako povinně volitelný předmět magisterského programu Právo a právní věda, obor Právo. Cílem zavedení tohoto předmětu do nabídky volitelných seminářů na brněnské právnické fakultě je poskytnutí možnosti získání předpokladů pro pokročilou práci s řečí, jak o to studenti již během hodin Rétoriky opakovaně projevovali zájem. Vzhledem k tomu, že se jedná o novinku na právnických fakultách v České republice, autorky zaměří následují text na představení tohoto předmětu, jehož výuka tak vhodně doplní profil absolventa. Právo a řeč navazuje i na Akademické psaní – předmět, který je na Právnické fakultě Masarykovy univerzity předmětem povinným.
Nový předmět v sobě kombinuje teoretické poznatky multidisciplinárních směrů z oblasti Law and Humanities (Law and Literature,3 Law and Language,4 příp. New Rhetorics5) s výukou zaměřenou na předpoklady uplatnění studentů v právních profesích.6
Cíleně pěstovaná dovednost práce s řečí je nutnou výbavou každého kvalitního právníka. Je jedním z předpokladů schopnosti kritického přístupu k právu. Jazyk v mluvené i psané formě, jak již bylo uvedeno na začátku tohoto textu, je nutnou součástí každodenního života všech lidí.7 Přesto má i svoje limity, které je potřeba si uvědomovat, pamatovat na ně a vědomě s nimi pracovat. Lidové rčení o ohni, který je dobrý sluha, ale zlý pán, proto můžeme uplatnit v lehce pozměněné podobě i pro lidskou řeč. To platí nejen pro obecný jazyk, který používáme v běžných situacích, ale pravděpodobně ještě mnohonásobně výrazněji pro jazyk práva, protože právo není jen jazyku podobné, ale je s ním totožné. Právo jednoduše JE jazyk.8
Prostor pro nepochopení jednotlivých sdělení je tak obrovský, že použití jazyka práva nelze nechat na intuici. Je třeba se v něm zodpovědně a soustavně vzdělávat, kultivovat své schopnosti a od řemeslných dovedností typu pravopisu postupovat až k vyšším uměním, spočívajícím v kvalitní a vyvážené interpretaci a argumentaci. Právě proto jsou tyto schopnosti téměř životní nutností i pro každého právníka, který svůj obor bere vážně, protože o nic menšího tu nejde, než o proniknutí pod povrch slov, a tím o cestu k podstatě věcí. Právě to by mělo být cílem lidského snažení a pro vědu to platí obzvlášť, právní vědu nevyjímaje. Tuto motivaci lze nalézt i za výukou předmětu Právo a řeč.
Pokud jazyk takto vyzdvihujeme musíme se ptát, jak vůbec může jazyk vést k pochopení práva a socio-kulturní reality právo utvářející.9 Dle Derridova názoru je základem práce s řečí váha jednotlivých slov, která s právem souvisí a která mají místy až mystický význam vzhledem k tomu, jaké různé významy mají vedle toho základního, který je zřejmý na první pohled.10 Přitom se zde nejedná o myšlenku nastolenou až v dekonstrukci, nýbrž jde o pojetí, které má svoje kořeny už v dobách pradávných zaklínadel a římskoprávních formálních žalobách. Jazyk stejně jako právo je úzce spojen s místem, časem a společností, kde vzniká a působí. I proto se budou studenti Práva a řeči zabývat řečí vždy v kontextu určitého historického období a témata jednotlivých seminářů budou řazena chronologicky s vědomím všech dalších společenských souvislostí.
Obecný jazyk v sobě přirozeně obsahuje víceznačnost a neurčitost, právní jazyk by se toho však měl v maximální míře vyvarovat. K tomu je však nutné, aby zákonodárce, právní teoretici a právní praktici ovládali obecný jazyk na odpovídající úrovni. V první řadě to znamená podrobně znát jeho pravidla, potom je umět aplikovat a v neposlední řadě je i dostatečně respektovat. Například právo a gramatika se sice na první pohled zdají jako dva sobě navzájem dost vzdálené obory lidského vědění, ale zdá se bez debaty, že každý právník, a akademik zejména, by měl jazyk jako takový dokonale ovládat. Lukáš Hlouch navíc dodává, že ačkoliv se zákonodárce snaží o jednoznačnost svého jazyka, realita tomu mnohdy neodpovídá.11
Jazyk musí být zároveň přesný i srozumitelný, aby mohl sloužit jako efektivní prostředek komunikace. Dvojnásob to platí u právního jazyka jakožto základního stavebního kamene normativního systému s největšími dopady na společnost. Teprve, je-li vystavěn pevný základ sdělení v obecném jazyce, můžeme věnovat pozornost jeho jemnějším jazykovým nuancím, spadajícím do jazyka právního. Není pochyb o tom, že bez základů by se nám celá konstrukce zbortila jako domeček z karet. Na to je třeba pamatovat a při používání jazyka dávat pozor na oba stupně této činnosti: na prvním místě je třeba po stránce srozumitelnosti a přesnosti vyvážit sdělení z pohledu obecného jazyka a následně i z hlediska právní řeči. Tyto stupně od sebe nelze oddělit a pouze jejich vzájemné propojení v potřebné kvalitě umožňuje dosažení nejlepší možného výsledku. Tím je v našem případě taková právní komunikace, která plní požadovaný účel. Vzhledem k nutnosti propojení právního jazyka s obecným budou jako teoretické podklady k výuce předmětu Právo a řeč využívány jak texty právní, tak umělecké, politické a další dobové dokumenty.
Obrátit se na někoho v řeči je dle Derridy nutnou podmínkou každé spravedlnosti, přesto je dle jeho mínění taková spravedlnost prakticky nemožná, jelikož nikdo neovládá jazyk natolik dokonale, aby jím spravedlnost mohl zajistit. Navzdory tomu je třeba se o to stále pokoušet a tato snaha vyžaduje pro alespoň částečný úspěch určité podmínky. Tou hlavní je srozumitelnost použité řeči pro všechny zúčastněné subjekty. Tato množina tak samozřejmě obsahuje vedle adresátů norem i zákonodárce.12 Srozumitelnost projevu ve všech jeho formách vychází z potřeb a možností konkrétního publika, jak zdůrazňovali již učitelé rétoriky v antickém Řecku,13 a bude také jedním z hlavních cílů ve výuce předmětu Právo a řeč.
Vztah mezi myšlením a řečí a tím i schopností mluvit srozumitelně výstižně vyjadřovalo již rčení starých Římanů: „Způsob řeči je obrazem ducha“. Problémy, která jsou aktuální i dnes a budou součástí výuky předmětu, zneklidňovaly v souvislosti s rétorikou již antické rétory, ať se již jednalo o etické aspekty řečnictví, politickou účelnost projevů, psychologické působení řeči, logickou argumentaci apod.14 Ani v rétorice 21. století se nesmí zapomínat na vlastnosti řečníka, které stavěl do popředí již první státem placený učitel řečnictví, římský rétor Quintilianus v prvním století našeho letopočtu: „Řečník nechť je čestný muž (žena – poznámka autorek), zkušený v mluvení, avšak rozhodně a především ať je to čestný muž, to hlavně a na prvním místě. Je to od přirozenosti důležitější a významnější, neboť jestliže schopnost dobře mluvit vyzbrojí špatnost – nebude pro veřejný i soukromý život nic zhoubnějšího než výmluvnost.“
Když právo je jazyk, tak co jiného musí být dobrý právník než skvělý řečník? Autorky článku doufají, že právě k tomu přispěje i nový předmět Právo a řeč.