Mgr. David Koncz vystudoval Fakultu právnickou v Plzni, kde patřil mezi první, kteří na této fakultě mohli studovat. Promoval v roce 1998 a následně vstoupil do advokacie jako koncipient. Po vykonání advokátských zkoušek se stal soudním exekutorem v Chebu.
Proč jste si vybral zrovna práci exekutora, když jste do té doby pracoval v advokacii?
Soudní exekutoři začali fungovat v roce 2001. Jednalo se o novou profesi, což bylo lákavé. Kromě toho jsem viděl další pozitivní aspekty – jedná se o svobodné povolání, v jehož rámci je vykonávána přenesená působnost státu, což byl jakýsi předpoklad stability. Navíc v období, kdy jsem se rozhodoval, jsem z advokacie znal mnoho případů, kdy jsme se dobrali rozhodnutí soudu, ovšem vykonatelnost byla mizivá. I proto jsem se nakonec k volbě povolání soudního exekutora odhodlal. Jednalo se o zásadní životní rozhodnutí a zpětně mohu zhodnotit, že jsem rád, že jsem jej učinil.
Na co byla vaše tehdejší advokátní kancelář zaměřená?
Hlavně na obchodní, občanské, pracovní a rodinné právo. Trestnímu právu jsme se příliš nevěnovali. Praxe byla poměrně pestrá a ocenil jsem ji hlavně při advokátské zkoušce. V advokacii jsem strávil čtyři roky, byla to práce, která mě naplňovala a bavila.
Když jste studoval, měl jste nějakou vizi, co budete jednou dělat?
Vizi ohledně exekuční činnosti jsem v té době mít nemohl, neboť soudní exekutoři tehdy vlastně neexistovali. Studia byla érou, kdy jsem jistě nevěděl ani to, zda budu mířit do advokacie. Postupně jsem však začínal tušit, že právě u ní začnu.
Co je všechno třeba splnit k tomu, aby se člověk mohl stát exekutorem?
Musíte mít právnické vzdělání, alespoň tříletou odbornou praxi, zpravidla exekutorského koncipienta, a odbornou zkoušku. Pokud toto splňujete, můžete se přihlásit do výběrového řízení, které od loňského roku organizuje Exekutorská komora ČR. Výběrová komise se skládá ze zástupců soudů, Exekutorské komory a Ministerstva spravedlnosti. Pokud uspějete ve výběrovém řízení, jehož povinnou součástí jsou i psychotesty, jmenuje vás ministr spravedlnosti soudním exekutorem, přičemž do tří měsíců musíte otevřít exekutorský úřad. To je však velmi náročné, obzvlášť organizačně, protože jsme napojeni na nejrůznější rejstříky a systémy. Ekonomická náročnost pak tkví v tom, že je třeba disponovat dostatkem financí pro zajištění kvalitního personálního obsazení úřadu, technického zařízení, pronájmu prostor, pro nákup počítačového vybavení a příslušného softwaru atp.
Kolik exekutorů působí v České republice?
Celkem 158.
Když jste nastupoval do pozice exekutora, byl pohled na exekutory kladnější, než je dnes, a co si myslíte, že je příčinou démonizace exekutorů?
V době, kdy jsem byl jmenován, panovaly naprosto odlišné poměry než dnes. Společnost chtěla, aby vznikla funkce soudního exekutora. Na papíře existovala spousta vykonatelných rozhodnutí, avšak praxe byla taková, že vymahatelnost u peněžitých plnění činila asi tři procenta. Problém spočíval v tom, že soudní výkony rozhodnutí nefungovaly. Z pozice věřitele jste si musel samostatně zjistit majetek dlužníka, což bylo poměrně problematické. Musel jste navrhnout soudu konkrétní způsob výkonu rozhodnutí. Bankovní účty dlužníka zpravidla zely prázdnotou, mobiliární exekuce nebyla příliš efektivní… Zkrátka byla jednoznačná poptávka po činnosti soudního exekutora a veřejnost určitě ocenila, že tento institut vzniknul.
Soudní exekutor tedy měl i jiné společenské postavení. Byl to veřejný činitel, který zajišťoval výkon soudních rozhodnutí, byl autoritou. Později – jak se společnost stále více zadlužovala –, se začalo toto povolání prostřednictvím různých fám démonizovat. Dlužníci bohužel začali vnímat soudní exekutory jako problém a vlastní odpovědnost za svou finanční situaci si nepřipouštěli, naopak ji přenášeli na nezávislé osoby, které dle nařízení soudu musely vykonat exekuci. V souvislosti s chybějící judikaturou a problémy z praxe docházelo k tomu, že vznikaly různé mýty, což vedlo k poškozování postavení soudních exekutorů a ztrátě respektu k nim.
Jaký mýtus považujete za nejabsurdnější?
Koloval mýtus, který se týkal dražeb. Dnes už je naštěstí překonán. Říkalo se, že dražba nemovitých věcí je předem domluvená podomní záležitost, což určitě není pravda. Existuje Portál dražeb (www.portaldrazeb.cz) na internetu, kde jsou ze zákona zveřejňovány všechny dražby movitých i nemovitých věcí. Stávaly se případy, kdy přišli dražitelé, kteří vlastně dražit nechtěli, a vyhrožovali ostatním účastníkům, aby nepřihazovali, pokud jim něco nezaplatí dopředu. Tyto pletichy účastníků dražby však bohužel poskvrnily pověst soudních exekutorů, ačkoliv ti s tímto jednáním neměli nic společného a snažili se mu všemi silami zabránit například tím, že podávali proti těmto spekulantům trestní oznámení. Tyto spekulativní praktiky se nám pak podařilo vymýtit i zavedením elektronických dražeb, kde není možné, aby jeden zájemce o dražený předmět jakkoliv ovlivňoval druhého.
Další fámou jsou náklady exekuce. Kupříkladu se tvrdí, že na základě nezaplacené pokuty se vymáhá sedmnáct tisíc korun na náklady exekuce. Už se však nerozlišuje, co tuto částku tvoří, že jde o náklady advokáta v nalézacím a exekučním řízení, soudní poplatek, DPH a nakonec i odměnu pro soudního exekutora. Naneštěstí jsou viněni opět jen soudní exekutoři.
Měl jste nějaká očekávání ohledně exekutorské profese, případně co vás nejvíc překvapilo?
Výkony rozhodnutí byly považovány za popelku v rámci soudní agendy. Soudci o ni nestáli, neboť se jim jevila jako monotónní. Bylo to dáno tím, jak se výkony rozhodnutí při soudech prováděly. Zpočátku se to také projevovalo v rámci toho, jak se na exekuční činnost nahlíželo – neexistovaly vzory ani judikatura, takže jsme se výkladově neměli oč opřít. Předpis, jímž jsme se řídili, sice vznikl v roce 2001, ale způsoby se držely občanského soudního řádu, který v této oblasti nebyl novelizován. S tím souviselo mnoho problémů a trvalo několik let, než vznikla judikatura, na niž pak reagovaly novely exekučního řádu.
Vy jste předtím zmínil zadluženost občanů, můžete porovnat, jak se to v průběhu času měnilo?
Všichni víme, jakým způsobem fungovaly a fungují reklamy na spotřebitelské úvěry. Otázkou je, kolik dluhů jsme jako společnost schopni vygenerovat. Nicméně platí, že od roku 2011 počet exekucí klesá. Exekutorská komora se věnuje osvětě, a to poměrně intenzivně. V našich bezplatných poradnách vidím, že občané často nerozumí exekuci nebo se jí obávají, což je paralyzuje v rámci správného řešení či případné obrany. Snažíme se tedy lidem říct, aby si dávali pozor… Bylo by proto neprozíravé nyní konstatovat, že zadluženost klesá. Statistickým faktem však zůstává, že exekucí zcela jistě ubývá.
Jak vypadá takový typický den exekutora?
Musí zajistit řádný chod exekutorského úřadu. Polovinu dne stráví organizační prací, druhou půli činností v exekuční agendě. Pracovní den začíná poradou, kdy se zjistí, jakým způsobem jednotlivé administrativní skupiny zvládají svou práci, jestli je na podatelně vše náležitě zpracováno atd. Totéž se zjišťuje u pracovníků zajišťujících práci s daty v soudním systému. Prověřuje se, zda stíhají požádat o pověření k provedení exekuce, zda je systém plně funkční. Takto soudní exekutor postupuje ve všech skupinách. Dále se musí postarat o dotazy na majetek dlužníka. Další část dne tráví nad konkrétními spisy, a to i jako konzultant pro zaměstnance. Zároveň musí fungovat jako vedoucí pro zaměstnance v terénu. Samozřejmě je také třeba věnovat čas vzdělávání kvůli nejrůznějším novelám, a pokud je daný soudní exekutor aktivní i v Exekutorské komoře, hodně času padne i na tuto činnost.
Jak se majetek dlužníka vlastně zjišťuje?
Zjišťuje se poté, co soudnímu exekutorovi dorazí pověření o provedení exekuce od soudu. Toto pověření ho opravňuje položit dotazy na majetek dlužníka. Nejčastěji se tyto dotazy pokládají elektronicky, což však neznamená, že zmáčknete tlačítko a dotaz se odešle. Velká část administrativy se věnuje právě přijetí podání, navedení dat do informačního i soudního systému a zároveň vyzvání dlužníků k plnění. Až poté jsou činěny dotazy. Ačkoliv je např. dotaz bankám jistým způsobem standardizován, soudní exekutor musí zjišťovat majetek dlužníka i jinde, třeba u zdravotních pojišťoven, finančních úřadů nebo katastru nemovitostí, lustruje se i Centrální evidence obyvatel. Většina exekutorských úřadů disponuje informačním systémem, jenž umožňuje dotazy činit. Existují ale i další zdroje informací, kupříkladu údaje z jiného řízení, od věřitele apod.
Když už exekutor přijde zabavovat movitý majetek, má ponětí o tom, co je a není dlužníka?
Zdůrazňuji, že soupis movitých věcí je sekundárním způsobem provedení exekuce a aplikuje se až poté, co se např. srážky ze mzdy nebo obstavení bankovního účtu ukážou jako neúčinné. Pokud přeci jen dojde k soupisu movitých věcí, v případě právnické osoby je podle její činnosti zjevné, kterých věcí se exekuce týká. Budeme-li se bavit o tzv. mobiliárních exekucích na fyzické osoby, nejprve se prověřuje bydliště, což je postup celkem složitý. V praxi se často stává, že dlužník nebydlí sám a podle klasického scénáře tvrdí, že věci nejsou jeho. Proto však zákon poskytuje prostředky obrany, tj. návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu nebo vylučovací žalobu. Praxe je taková, že vykonavatelé mají minimálně středoškolské vzdělání s maturitou, odbornou zkoušku a alespoň roční praxi, takže jsou schopni na místě posoudit předkládané listiny, třeba leasingové smlouvy na auto. Nicméně dochází i ke komplikovanějším situacím, kdy dlužník tvrdí, že věci má pouze v nájmu. Pak je velmi složité daný stav posoudit. Movitá věc se po sepsání obvykle ponechává na místě a dává se prostor dlužníkovi, aby se s věřitelem dohodl a snažil se svůj závazek vyřešit. Každopádně vykonavatelé velmi citlivě zvažují, jestli sepsané věci zajistí, či nikoliv. Mobiliář fyzických osob totiž většinou není příliš dobře zpeněžitelný a náklady na odvoz mohou být vyšší než hodnota majetku.
V médiích byl jednu dobu často zmiňován osobní bankrot, jaký má vliv na exekuci?
Na exekuci má v podstatě vliv už podání insolvenčního návrhu. Za situace, kdy je podán a movité věci jsou v rámci exekučního řízení již sepsány, nelze provést dražbu. V takovém případě soudní exekutor odkládá tužku a čeká na výsledek insolvenčního řízení. Prolínání insolvence a exekuce je tedy obrovský problém, tyto dva rámce se totiž v běžném životě prolínají, avšak v právním řádu jsou striktně oddělené.
Jsou osobní bankroty hodně časté?
V praxi se s nimi setkáváme čím dál častěji.
Mohl byste popsat průběh exekuce od začátku až do konce?
Začíná to tím, že přijde věřitel s exekučním titulem, zpravidla rozhodnutím soudu z nalézacího řízení. Soudní exekutor ho poučí o možnostech sepsání exekučního návrhu. Buď si ho může věřitel sepsat sám, nebo prostřednictvím advokáta či soudního exekutora. Exekuční návrh je třeba podat k soudnímu exekutorovi, jehož si věřitel vybere a který zjišťuje, zda má návrh všechny náležitosti. Soudní exekutor přezkoumá exekuční titul, zaeviduje data do informačního a následně i soudního systému a požádá soud o provedení exekuce. Soud vydá pověření, a tím začíná samotné exekuční řízení. Soudní exekutor nejprve vyzve dlužníka, aby uhradil dluh ve třicetidenní lhůtě, kdy má nárok na snížené náklady exekuce, a zároveň zjišťuje majetek dlužníka postupem, o němž jsme se už bavili. V případě, že má shromážděny informace o postižitelném majetku dlužníka, zvažuje, který ze způsobů exekuce zvolí. Nejčastěji se jedná o postižení účtu, kdy banka zablokuje peníze a čeká na zprávu od soudního exekutora, jak má pokračovat dál, a o příkaz k provádění srážek ze mzdy. V případě, že tyto způsoby nevedou k uspokojení pohledávky věřitele, zvolí se jiný, sekundární způsob provedení exekuce. Uvedené způsoby je také možné kombinovat. Doplním, že po provedení fáze postižení majetku dlužníka exekučním příkazem se čeká na tzv. doložku o provedení exekuce, dlužníkovi se tak dává možnost obrany v rámci návrhu na zastavení exekuce a v případě, že exekuční příkaz nabude právní moci, lze přistoupit ke zpeněžování majetku.
Napadlo mě, že spolupráce s českými bankami bude nejspíš bezproblémová, jak by to bylo, kdyby měl klient účet například ve Švýcarsku?
Český soudní exekutor může postihnout neplatičův majetek, který je na území České republiky. V případě, že by bylo třeba postihnout majetek v cizině, lze kontaktovat tamější soud či exekutora.
Kolik exekucí ročně zhruba proběhne a jaké je jejich procento úspěšnosti?
Za rok 2013 bylo nařízeno 714 000 exekucí, což je meziroční pokles zhruba o 15 % oproti předchozímu roku, úspěšnost vymáhání peněžitých plnění se pohybuje okolo 30 až 40 %. Soudní exekutoři však vymáhají i nepeněžitá plnění, kde je úspěšnost téměř stoprocentní.
Exekutorská komora poskytuje bezplatné poradenství, je hojně využíváno a myslíte si, že to je jedna z příčin, proč počet exekucí klesl?
Lidé využívají bezplatného poradenství poměrně hojně. Exekutorská komora jen loni vyřídila více než 5600 dotazů. Teď jsme spustili nový projekt on-line poradenství, protože vnímáme, že rychlost je poměrně zásadní. Dotazy dlužníků vyřizují prostřednictvím internetu naši právníci. Osvěta a poradenství přispívají ke snížení počtu exekucí.
Věděl byste, jaký je nejčastější dotaz?
Dotazy se většinou týkají vymáhání výživného, mobiliárních exekucí nebo nákladů exekuce. Poradny nenavštěvují jen dlužníci, ale i bezradní věřitelé, kteří v dobré víře půjčili třeba známému, a nyní se nemohou domoci navrácení svých peněz.
Na internetu jsem se dočetl, že rozvíjíte spolupráci i s jinými orgány, mohl byste to nějak přiblížit a říct, jak spolupráce probíhá?
Ano, spolupracujeme s Masarykovou univerzitou, kde vyučujeme exekuční právo. Mezi další projekty patří přednášky pro seniory, matky v tísni nebo pro studenty středních škol. Jedná se o osvětové programy zaměřené na prevenci. Dále spolupracujeme s dalšími dohledovými orgány, primárně s Ministerstvem spravedlnosti. Komunikujeme rovněž s Notářskou komorou, Soudcovskou unií, Asociací insolvenčních správců, Unií podnikových právníků, Unií státních zástupců a ČAK. Zkrátka jsme součástí justice… Máme také vztahy s organizací Člověk v tísni, jejíž pracovníci se setkávají s povinnými, a díky tomu lépe víme, kam cílit osvětu. V neposlední řadě se angažujeme na mezinárodní úrovni v UIHJ (Mezinárodní unie soudních exekutorů), jejímiž jsme členy. Sídlo má v Paříži a několikrát ročně se účastníme zasedání, na nichž se diskutuje o problematice elektronizací, fungování exekucí a etických standardů, jež se snaží jednotlivé komory členských států prosazovat. Ze zahraničních kolegů je nám samozřejmě nejbližší Slovenská komora exekútorov.
V lednu jste se stal prezidentem Exekutorské komory. Co tato pozice všechno obnáší, a jak se exekutor může stát prezidentem Komory?
Prezidenta volí ze svých členů 5členné prezidium, které je voleno sněmem soudních exekutorů. Prezidium je výkonným orgánem Exekutorské komory ČR, jejím nejvyšším orgánem je sněm. V roce 2012 jsem se stal viceprezidentem Exekutorské komory, a když Mgr. Ing. Jiří Prošek odstoupil z funkce prezidenta kvůli zdravotním důvodům, byl jsem zvolen na tuto pozici. Vykonávat ji budu do konce funkčního období, tedy do roku 2015. Výkon funkce prezidenta Exekutorské komory ČR je samozřejmě náročný, musíte mít dokonalý přehled o fungování Komory a všech agendách, jež spravuje – od dohledové činnosti nad exekutorskými úřady, po vzdělávání a pomoc při zřizování nových exekutorských úřadů.
Od nového roku platí nový občanský zákoník, změnil nějak činnost exekutorů?
Soudních exekutorů se týkají zejména procesní předpisy. Nový občanský zákoník se projevil v rámci úpravy dědictví, kdy nově platí, že se nepřebírají dluhy jen do výše nabytého dědictví, resp. že dluhy mohou tuto výši i přesáhnout. S tím pak mohou souviset případné exekuce. Dále NOZ obsahuje nový typ dohody o srážkách ze mzdy. Dříve existovala možnost stanovit dohodu o srážkách ze mzdy jen ve vztahu k výživnému, nově existuje možnost uzavřít dohodu pro jakoukoli pohledávku, ovšem nadále platí, že přednost před dohodou o srážkách ze mzdy má výkon rozhodnutí nebo exekuce na mzdu. NOZ se dotknul i zvířat, která byla považována za věc, dnes nikoliv, ačkoliv do exekucí se tato změna promítla minimálně, poněvadž Exekutorská komora spolu s Ligou na ochranu zvířat zakotvila už do novely občanského soudního řádu a exekučního řádu účinné od 1. ledna 2013, že domácí mazlíčci jsou exekučně nepostižitelní. Jisté změny, které NOZ zavedl, se tedy soudní exekutorů týkají.
Co váš osobní názor na nový občanský zákoník?
Nosné myšlenky se mi líbí, ale je to natolik revoluční změna, že bude trvat dvacet let, než se podaří v souvislosti s judikaturou nastavit perfektní fungování společnosti v souladu s novými pravidly. Zákoník samozřejmě obsahuje věci, které se úplně nepovedly, ale od toho jsou novelizace.
Hlásí se na místa exekutorských koncipientů hodně studentů?
Záleží na regionu. V Praze je zájemců více než třeba v Chebu, exekuce však studenty práv zajímají. Některé může zprvu odradit negativní pověst soudního exekutora, ale tento jev je patrný spíše až v rámci výběrových řízení, kde postrádáme zástupy uchazečů o obsazení nově otevíraného nebo uvolněného exekutorského úřadu, a to i s ohledem na ekonomickou a organizační složitost výkonu exekuční činnosti. Zájem koncipientů však zcela jistě registrujeme. Koneckonců i kupříkladu v rámci advokacie vládne trend orientace na úzký právní segment a právě exekuce je určitá specializace jedním směrem, což může být pro studenty zajímavé. A exekutorští koncipienti si také chválí přístup Exekutorské komory, která pečlivě dbá na jejich vzdělávání.