Pracovní poměr je oboustranným vztahem, ve kterém mají práva a povinnosti, jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Při pracovním poměru může dojít k situacím, v nichž je zaměstnavatel odpovědný zaměstnanci za škodu. Kromě obecné odpovědnosti je v zákoníku práce upravena také zvláštní odpovědnost zaměstnavatele za škodu.
V zákoníku práce je rozdělena odpovědnost zaměstnavatele za škodu na obecnou a zvláštní, kam se řadí odpovědnost zaměstnavatele při odvracení škody zaměstnancem a dále odpovědnost na odložených věcech. Při vzniku škody nejdříve dochází k aplikaci ustanovení o zvláštní odpovědnosti (§§ 266, 267). Ustanovení o obecné odpovědnosti (§ 265) se uplatňuje v případech, kdy nedojde k použití paragrafů o zvláštní odpovědnosti.
Tuto odpovědnost zaměstnavatele upravuje § 266 zákoníku práce a podle prvního odstavce je zaměstnavatel odpovědný za věcnou škodu, která byla způsobena zaměstnanci během odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí ohrožující život nebo zdraví, za předpokladu, že nedošlo ke vzniku škody úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem. Toto pravidlo se použije i na účelně vynaložené náklady.
V odstavci 2 tohoto paragrafu je uvedeno, že podle prvního odstavce má nárok na náhradu škody i zaměstnanec, který odvracel nebezpečí ohrožující život nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídal zaměstnavatel.
Z § 249 zákoníku práce vyplývá povinnost pro zaměstnance zakročit v případě odvrácení škody hrozící zaměstnavateli.1
Zaměstnanec při vzniku požáru musel vylomit dveře, aby zabránil jeho dalšímu rozšíření. Podle § 251 odst. 2 zákoníku práce uvedenou škodu nebude hradit, pokud tento stav úmyslně nevyvolal a počínal si způsobem přiměřeným okolnostem. V tomto případě rychlý zásah zaměstnance odvrátil neporovnatelně větší škodu, než jsou jedny vylomené dveře.
Zaměstnavatel má povinnost nahradit zaměstnanci škodu, pokud vznikla zaměstnanci při odvracení škody, kterou byl zaměstnavatel ohrožen.2 Jedná se o zvláštní případ odpovědnosti zaměstnavatele za škodu.3
Jestliže při tomto odvracení utrpěl zaměstnanec škodu na zdraví, jedná se o pracovní úraz zaměstnance.4 Je však třeba, aby zaměstnanec zaměstnavateli utrpěnou škodu dokázal.
Zaměstnavatel musí zaměstnanci uhradit jednak věcnou škodu a tak i účelně vynaložené náklady,5 pokud vznik škody nezavinil zaměstnanec úmyslným jednáním a jednání zaměstnance bylo přiměřené okolnostem. Posuzování zda jednání zaměstnance bylo, či nebylo přiměřené, bude vždy individuální.
Náležitosti odpovědnosti zaměstnavatele zaměstnanci za věcnou škodu při odvracení škody tedy jsou:
Zaměstnavatel je odpovědný zaměstnanci za věcnou škodu, která zaměstnanci vznikla při odvracení nebezpečí hrozící životu nebo zdraví.
Zaměstnanec si při likvidaci požáru na pracovišti rozbil brýle. Podle ustanovení § 266 odst. 1 má nárok na uhrazení vzniklé škody v plné výši.
V souvislosti s náhradou škody je třeba ujasnit si termín věcná škoda – je to škoda, která vznikla na konkrétní věci.7 Věcná škoda na této věci se stanoví podle ceny, jakou měla věc v době poškození, nebo ztráty.8 Při odpovědnosti zaměstnavatele při odvracení škody zaměstnanci se nahrazuje věcná škoda a účelně vynaložené náklady.9
Náhradu škody nemusí ovšem zaměstnanec vždy obdržet – neobdrží ji, pokud úmyslně vyvolal nebezpečí hrozící životu nebo zdraví.10 Důkazní břemeno spočívá v tomto případě na zaměstnanci, který musí dokázat, že se jednalo o odvracení škody hrozící životu nebo zdraví.11
O dalším případu zvláštní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu pojednává § 267 zákoníku práce. V prvním odstavci je zaměstnavateli stanovena povinnost odpovídat zaměstnanci za škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle nosí do práce a odložil si je při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.
Toto právo zaměstnance na náhradu škody podle předchozího odstavce zanikne (odst. 2), nedojde-li k ohlášení škody zaměstnancem zaměstnavateli bez zbytečného odkladu v 15 denní lhůtě ode dne, od kterého se zaměstnanec o škodě dozvěděl. Opět je důkazní povinnost na straně zaměstnance (dokázat to, že škoda vznikla).12
Jednotlivé předpoklady tohoto druhu odpovědnosti zaměstnavatele jsou:
Tato odpovědnost zaměstnavatele je také jako ostatní odpovědnosti objektivní.15 Je nutné připomenout, že objektivní odpovědnost pro zaměstnavatele znamená to, že se této odpovědnosti nemůže zbavit a nezáleží ani na tom, že nedošlo k porušení žádných povinností uvedených v právních předpisech.16 Zaměstnavatel se své zodpovědnosti nemůže zbavit, ani pokud prohlásí, že není odpovědný za škodu na odložených věcech, případně na věcech, které se nachází v kapsách oblečení, odloženého, na místě k tomu určeném.17
Je povinností zaměstnavatele, aby určil místo, kde mohou zaměstnanci odkládat svoje věci, které obvykle nosí do práce. A samozřejmě musí toto místo náležitě zabezpečit, aby nedocházelo ke krádežím apod. Povinnost zabezpečit věci svých pracovníků je uložena zaměstnavateli § 226 zákoníku práce18 – zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do práce.
Může to být šatna vyhrazená pro odkládání, uzamykatelná skříňka, mrazicí box na ukládání potravin atd. Informace o místech určených k odkládání věcí a o jejich zabezpečení může být součástí pracovního řádu nebo vnitřního předpisu a všichni zaměstnanci o tom musí vědět.19
Odpovědnost zaměstnavatele za případnou škodu se týká věcí, které zaměstnanci obvykle nosí do práce.20 Ty se nedají určit výčtem, jsou individuální. Právě výše náhrady za odcizenou nebo poškozenou věc, je závislá na tom, zda se jedná o věci, které se obvykle nosí do práce či nikoliv. Zaměstnavatel je povinen uhradit v plné výši škodu na věci, která se běžně nosí do práce. To se také týká případů, kdy škodu způsobil jiný zaměstnanec, nebo když došlo ke škodě na věci, která byla převzata do zvláštní úschovy.21 Co si můžeme představit pod pojmem věci, které zaměstnanci obvykle nosí do práce – jsou to šaty, boty – nejsou nijak omezeny hodnotou, jsou to pracovní oděvy, které si zaměstnanci nechávají v prostorách zaměstnavatele mezi směnami (nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami), běžné osobní předměty.22 U šperků se jedná o to, zda jsou zaměstnancem nošeny obvykle do práce, jestliže ano, odpovědnost zaměstnavatele se na ně vztahuje, pokud ne, je zaměstnavatel odpovědný do výše 10 000 Kč23 (§ 268 odst. 2 zákoníku práce). Dále se jedná o další obvyklé věci jako jsou mobilní telefony, hodinky, tašky, aktovky, kabelky.24
Došlo-li ke krádeži mzdy zaměstnance v den, kdy byla vyplacena (hotovostně) a byla uložena v místě určeném k odkládání věcí nebo místě obvyklém, musí zaměstnavatel nahradit tuto škodu v plné výši.25
Je nutné připomenout, že důkazní břemeno je na straně zaměstnance, jím musí být dokázáno, že došlo ke vzniku škody na jeho věcech, které si u zaměstnavatele odložil na místě k tomu určeném při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi.26
V případě, že při dokazování bude zaměstnanec úspěšný, pak zaměstnavatel bude odpovědný za škodu, i přesto, že neporuší žádnou právní povinnost nebo škoda vznikne z objektivních důvodů (bez zavinění osobou).27 To platí i tehdy pokud škoda byla způsobena jiným zaměstnancem nebo dokonce cizí osobou.
Je také důležité uvést, že zaměstnavatel nemusí v souladu s § 265 zákoníku práce dbát o dopravní prostředek zaměstnance, kterým se zaměstnanec dopravuje na pracoviště. Došlo-li např. následně ke krádeži (respektive ke vzniku škody), není za ni zaměstnavatel odpovědný.28
Působnost této odpovědnosti zaměstnavatele za škodu se vztahuje na všechny zaměstnance, nezáleží, jedná-li se o zaměstnance v pracovním poměru, popř. má-li zaměstnanec uzavřenou dohodu o pracovní činnosti, či dohodu o provedení práce.29
Pro zaměstnavatele má velký význam důsledně znát, jaká práva a povinnosti má při odpovědnosti za škodu při odvracení škody a na odložených věcech. Zákoníkem práce jsou přesně vymezeny podmínky, za nichž je zaměstnavatel odpovědný zaměstnanci, který odvracel škodu hrozící zaměstnavateli. Také je zde určeno jakou škodu hradí zaměstnavatel zaměstnanci. Je každodenní praxí, že zaměstnanci přináší věci do práce a odkládají si je. A je tedy logické, že jsou stanoveny podmínky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na těchto věcech.
JUDr. Michal Pašta
Michal Pašta: Legal Limitation of Liability of the Employer for a Damage
The presented article is concerned with employer´s liability for damage that is categorized as particular liability in Czech labour law. The article is subdivided firstly into employer´s liability during averting damage, that is activated in situations when an employee averts damage that threatens the employer, and secondly into employer´s liability for damage to employee´s things that the employee usually wears to work.
(Summary writen by Lucie Kianková)
JUDr. Michal Pašta, rigorózní zkoušku vykonal na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době je studentem doktorandského programu Vysoké školy ekonomické v Praze na Fakultě mezinárodních vztahů. Zajímá se o pracovní právo, finanční právo, ústavní právo a právo sociálního zabezpečení. Je aktivní v publikační činnosti, vydává články v odborných časopisech týkajících se zejména pracovněprávní problematiky.