Ne každá významnější osobnost je předurčena k nehynoucí slávě. Většina je po smrti odsouzena k postupnému zapomnění. V následujícím příspěvku bych rád připomenul nejen osobu právního historika Roberta Maršana, ale i jeho otce Františka Roberta.
JUDr. et PhDr. Robert Maršan dostál pravděpodobně větší známosti, sluší se však začít chronologicky, tedy jeho otcem Františkem Robertem Maršanem1. Ten se narodil 13. prosince 1834 v Opočně. Po absolvování právnické fakulty v Praze nastoupil roku 1857 jako praktikant k tamnímu policejnímu ředitelství. Situace začínajících policejních úředníků nebývala lehká. Po několikaměsíční bezplatné praxi mohli být přijati na místo konceptního adjunkta druhé třídy s velmi skromným platem. Na této pozici setrvávali po léta, poté se stali adjunkty první třídy a opět čekali dlouho na postup. Navíc byli zavaleni prací a nesli odpovědnost naprosto neúměrnou jejich podřízenému postavení. Nezřídka se stávalo, že se konceptní adjunkt ocitl – kvůli nepřítomnosti komisaře – na místě vedoucího obvodního komisařství. V takové neutěšené situaci někteří zůstali pět, deset i více let. Když se jim konečně podařilo postoupit na pozici aktuára, bývali již někteří jejich někdejší spolužáci zavedenými advokáty nebo soudci. Neúnosná situace si vyžádala v šedesátých letech dílčí změny, které však postavení konceptních praktikantů zlepšily jen částečně.
František Robert Maršan se stal aktuárem druhé třídy v roce 1868, po jedenácti letech působení u policejního ředitelství. Tehdy byl již sedm let ženatý s Janou rozenou Štětinovou, jejich dcera Marie zemřela krátce po narození. Ještě v říjnu téhož roku byl v souvislosti s reorganizací státní policie a zrušením pražské obecní policie přidělen k oddělení bezpečnosti a mravopočestnosti (proslulý IV. departement neboli „čtyřka“), které tehdy řídil rada Wilhelm Marx, budoucí policejní president.2
Kariérní postup se začal zrychlovat. V květnu roku 1869 byl Maršan povýšen na aktuára první třídy3 a o dva roky později na komisaře. Současně byl přidělen do presidiální kanceláře, která se stala doslova jeho osudem. Od poloviny 80. let ji vedl a setrval v ní až do penze.
V květnu 1873 zemřela Maršanovi manželka Jana. Ovdovělý komisař však dlouho sám nezůstal, již příští rok se oženil s o třináct let mladší Bedřiškou Nechanskou. 12. prosince 1875 se manželům narodil první syn Robert. Dcera Bedřiška jej následovala za pět let a trojici dětí dovršil nejmladší František roku 1883. Téhož roku se dostalo Maršanovi velké pocty v podobě vyznamenání rytířským křížem Řádu Františka Josefa.4 Nositeli tohoto všeobecně záslužného řádu byli i někteří další úředníci pražského policejního ředitelství, například známý František Javůrek.
Policejním radou byl jmenován v červenci 1889.5 Pronikl tak do horních pater policie v Království českém a otevřela se mu cesta k postu nejvyššímu. V první polovině 90. let se o něm mluvilo jako o budoucím policejním řediteli v Brně6, ale nakonec zůstal v Praze, kde dělal zástupce ředitele. Krátce nato se dočkal titulu vládního rady.7
Nové století konečně posadilo Františka Roberta Maršana do křesla policejního ředitele. Tehdejší šéf Gustav Janota – Forster těžce onemocněl. Trvalo celý rok, než se definitivně rozhodlo, že Janota – Forster svou funkci opustí a vystřídá jej dvorní rada Karel Křikava. Po celou dobu vedl Maršan policii, byť nebyl ředitelem oficiálně jmenován.8 Na závěr své pětačtyřicetileté kariéry se tak dostal na vrchol. Předav ředitelství Křikavovi, odebral se na dovolenou a koncem září roku 1902 do výslužby. Při té příležitosti obdržel titul dvorního rady.
Dle některých názorů byl Maršan příliš konzervativní „šedá eminence“ pražské policie, přesto patřil k jejím nejváženějším příslušníkům.9 S odstupem více než sta let jej můžeme jen těžko hodnotit.
Mimo již zmíněný Řád Františka Josefa byl nositelem saského Řádu Albrechtova, Zlatého záslužného kříže s korunou, čestné medaile za čtyřicetileté věrné služby, jubilejní a válečné medaile.10
František Robert Maršan se dožil vysokého věku a zemřel 18. května 1917. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.11
Syn Robert se vydal v otcových stopách. Nastoupil na právnickou fakultu, ale navštěvoval i fakultu filosofickou. Paradoxně druhou zmíněnou vystudoval dříve, roku 1899 promoval na doktora filosofie.12 Nesporný vliv na mladého Maršana měl ovšem profesor právnické fakulty Jaromír Čelakovský,13 významný právní historik, poslanec Českého zemského sněmu i Říšské rady. Možná z jeho popudu začal Maršan psát první historické práce. Navíc měli oba ještě jedno společné – členství v Národní straně svobodomyslné, obecně zvané „Mladočeská“. Jak vysvítá z denního tisku, byl Robert Maršan před první světovou válkou několikrát zvolen jednatelem stranického klubu.
Na doktora obojího práva promoval 4. května 1902.14 Tehdy byl již znám širší veřejnosti, především díky své publikační činnosti. Pracoval jako auskultant15 u obchodního soudu v Praze. V době, kdy se otec chystal do penze, začínal syn svou úřednickou kariéru.
Roku 1905 habilitoval z rakouských říšských dějin, ale profesorem se nestal.16 Jako soukromý docent právních dějin pořádal i přednášky pro veřejnost, které byly hojně navštěvovány. Jeho publikační činnost se zintenzivnila, do vypuknutí první světové války vydal své stěžejní spisy.
Roku 1913 se stal okresním soudcem horního Nového Města Praze,17 záhy byl přeložen na Malou Stranu.18 Obvody tehdejších okresních soudů se nedají s těmi současnými příliš srovnávat, neboť zaujímaly podstatně menší rozlohu.19 Také vnitřní organizace okresních soudů byla jednodušší. V čele stál nezřídka jediný soudce, pomáhalo mu několik soudních příručích, popř. auskultantů. Další personál tvořili kancelista, sluhové a písaři.
Po první světové válce byl Robert Maršan jmenován radou zemského soudu v Praze a zůstal jím až do odchodu do penze v roce 1930.20 Následně se věnoval už pouze pedagogické a vědecké činnosti. Zemřel po krátké nemoci 24. srpna 1938.21
Za zmínku na závěr stojí, že i Robertův mladší bratr František vystudoval právnickou fakultu a působil jako okresní soudce v Českém Krumlově.
Rozdělit a přiřadit Maršanovy spisy do jednotlivých tematických okruhů by bylo bezesporu příjemným zjednodušením, nebýt množství takových témat. Na jedné straně stojí jeho odborné historické spisy, na straně druhé různé populárně-naučné črty a dokonce i cestopisné statě.
Jak již bylo svrchu uvedeno, začal Robert Maršan publikovat ještě v dobách svých studií. S blížícím se padesátým výročím revolučního roku 1848 začal sepisovat publikaci k tomuto jubileu. Nebyl však jediným, kdo měl takový úmysl – již v úvodu své knihy Čechové a Němci roku 1848 a boj o Frankfurt odkazuje na dílo Josefa Jakuba Toužimského Na úsvitě nové doby. Upustil tedy od sepsání rozsáhlé publikace a věnuje se pouze národnostním poměrům v daném období. Jako zdroje mu posloužily nejen zprávy z tisku, ale i svědectví pamětníků, případně prameny poskytnuté profesorem Čeňkem Zíbrtem.22
Ve svých dalších spisech se k tématu politického vývoje v 19. století vrátil. Kniha Vliv cizích ústav na ústavní zákony rakouské z let 1848 – 1849 (vyšlo 1910) se snaží najít myšlenkové zdroje těchto ústav. Shledává, že tehdejší ústavodárci projevili pramalou invenci při psaní ústav a inspirovali se v cizině, převážně ve Francii, Belgii, ale i v některých menších německých státech. Jako jediný originální prvek v rakouských ústavách vidí úpravu poměrů říše k zemím, vycházející ze specifika Rakouského císařství.
Roku 1913 vyšla jeho knížka Předbřeznové Rakousko, převážně nastiňující situaci let 1815 až 1848. Po válce publikuje krátkou studii Státní bankrot rakouský (1919).
Druhým velkým tématem Maršanových prací je historie rakouské policie. Zde je možná namístě hledat paralelu s povoláním jeho otce. Neodvažuji se odhadovat, jakou měrou ovlivnil František Robert Maršan svého syna při psaní těchto spisů, pravděpodobné ovšem je, že věhlas dvorního rady otevřel mladému historikovi dveře od vídeňských archivů, z nichž často čerpal. První ze série „policejních“ knih vyšla roku 1904 pod názvem Dějiny policejní organisace rakouské. Příští rok následoval Vznik moderní policejní organisace rakouské. Tím však nebyla tato tématika vyčerpána a po několikaleté přestávce vyšly další tituly. Robert Maršan svými pracemi o policii „zaplnil díru na trhu“, byl totiž první, kdo komplexně popsal její historii v našich zemích.
Po první světové válce se mu otevřela další nová témata. Odtajnění rakouských policejních archivů mu umožnilo vydat roku 1924 knihu Československá sociální demokracie v prvním šestiletí své činnosti (1878-1884) ve světle zpráv policejních. Ve stejné roce spatřil světlo světa i spis Světová válka: její příčiny a podmínky, předzvěsti a obdoby v dějinách.
V letech 1929 a 1931 publikoval dvoudílný spis Rok 1848 dle deníku vlasteneckého učitele Františka Václava Karlíka v Rokycanech.23 Originální Karlíkovy zápisky opatřil úvodem a vysvětlivkami.
Ve 30. letech se obrátil hlouběji do historie, vydal stati o Jiřím z Poděbrad a Albrechtovi z Valdštejna. Plánoval napsat knihu o vztazích Českých zemí a Lucemburska. Tu se mu ale nepodařilo dokončit, a tak zůstalo jen u krátkého článku Jak došlo k odtržení Lucemburska od Koruny české, který vyšel roku 1933 ve Sborníku věd právních a státních.
Milan Šimandl, DiS.
This article reports on lawyers František Robert Maršan and his son Robert. František Robert was a notable police officer. His life story shows the career progress of Austro – Hungarian police officer in the second half of the 19th century. Robert Maršan became a judge and associate professor at school of law in Prague. He published many academical books. The main topic of his interest was the history of law in the 19th century and the history of police.
Milan Šimandl, DiS. je studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Roku 2012 absolvoval Bankovní akademii, když úspěšně obhájil práci na téma "Vývoj bankovnictví v Českých zemích". Kromě historie finančnictví jej zajímají české dějiny 19. století. Ve volném čase se amatérsky věnuje literární činnosti a přírodním krásám.