Dne 9. května 2012 jsme na Právnické fakultě Univerzity Karlovy měli možnost poslechnout si naživo názory a teorie na vývoj naší společnosti a politiky od Rogera Scrutona, anglického filozofa, který, ač sám je konzervativní, způsoboval a i nadále způsobuje velký rozruch svými tvrzeními, a to nejen v Británii.
Scruton sám sebe označuje především jako filozofa, ale právem ho můžeme nazvat spisovatelem, profesorem, estetikem, politologem a expertem přes víno. Během svého života stačil napsat přes čtyřicet knih, složit dvě opery, editovat The Salisbury review, přednášet i učit na univerzitách na obou stranách Atlantského oceánu, i působit v Praze a v Brně za minulého režimu jako spolustrůjce „podzemních univerzit“, za což byl odměněn Václavem Havlem Medailí za zásluhy a čestným doktorátem Masarykovy univerzity v Brně. Také se stal čestným členem Spolku českých právníků Všehrd.
Díky svému pobytu v naší zemi umí Roger Scruton velmi dobře česky, tudíž si prezentaci, která doprovázela jeho přednášku, sám do češtiny přeložil, i když přednášel anglicky.
Začal své povídání nastíněním dnešní společenské situace v Evropě a duševním rozpoložením jejích obyvatel. To, co jsme my ztratili během posledního století, jsou jistoty. Úpadek náboženství, ztráta hospodářské konkurenceschopnosti s Indií a Čínou, pokles národní loajality – to je pár z mnoha faktorů, které se na tom podílejí. Jak Scruton sám řekl, intelektuální elity bez jistot mohou žít, nebo si to alespoň myslí, ale běžný člověk je ke svému životu potřebuje. Ale kde si je má vybudovat, když tam, kde byly předešlé jistoty zbořeny, zůstala jen spoušť?
Dále studentům dal k popřemýšlení několik pojmů a otázek. Fascinován českým slovem „našinec“, předhodil, co znamená být našincem v naší době. Jde o vlastenectví čistě jen k naší zemi, nebo spíš k Evropě, či globálněji k naší planetě? Pokud necítíme vlastenectví k naší zemi a nebudeme rodnou zem brát jako tu „naši“, jak chceme chránit přírodu kolem nás? Všichni víme, že se nikdo nestará o věci, které nejsou jeho. Stejná logika patří i k obětování se pro svou zem a pro svůj národ, když k nim necítíme žádný vztah a loajalitu. Dříve měli lidé pocit, že k něčemu patří, ať to byla jejich zem nebo náboženství, tento pocit je pomalu ničen globalizací a snahou o potření rozdílů mezi lidmi. Kvůli úpadku vlastenectví jsme ztratili i respekt a s ním i poslušnost, která podle Scrutona je ctností osob, jimž je vládnuto.
Po rozjitření posluchačů předchozími otázkami následovalo přesunutí pozornosti na střední Evropu. V důsledku událostí minulých sto let její obyvatelé ztratili důvěru jak k politikům, tak i k lidem kolem nich. A vzdálenost nedůvěru ještě více umocňuje. Lidé ještě věří své rodině a přátelům, tuzemským politikům už mnohem méně a politikům v EU už vůbec, proto jsou rozhodnutí EU brána s takovým despektem a nedůvěrou až do té míry, že by se dala považovat za šikanu. Prostředky, které mají vést ke spolupráci zemí, mohou být stejnými prostředky, které vedou k jejich využívání. Nový způsob soudnictví, který s EU vznikl také nevzbuzuje v lidech mnoho sympatií, protože mezinárodní soudy, jejichž soudci osobně nenesou zodpovědnost za chybná rozhodnutí a nemusejí s nimi žít, rozhodují o osudech členských států. Rozmáhá se tzv. „human rights industry“, neboli průmysl s lidskými právy.
Když byl fokus dán na celou Evropu, Scruton se znovu zaměřil na problematiku nacionalismu. Jeden z hlavních důvodů pro vedení válek byl nacionalismus, ochrana vlastního území proti cizincům, či napadení ostatních, protože nebyli jako my. Dnes se nabízí řešení v internacionalismu, vzniká tu ale problém jestli s tím nepřichází i nihilismus. Kdykoliv byla v minulosti ekonomická krize, byla „vyřešena“ válkou. Pokud ale chceme ekonomický růst bez válek, budeme tomu muset obětovat své vlastenectví a změnit příslušnost od rodného státu k naší planetě? I kdyby tomu tak bylo a začali bychom všichni být internacionalisté, pak to neznamená, že bychom ale všichni byli přátelé.
Samozřejmě, všichni musíme pro mírový stav něco obětovat. Nic na naší planetě není zadarmo. I když se firmy snaží své náklady externalizovat, přičemž čím větší firma je, tím víc se o to snaží. Musíme si ujasnit, jestli by nebylo užitečnější zaměřit se více na lokální ekonomiku nejenom proto, abychom zlepšili momentální stav, ale abychom něco vybudovali pro následující generace. Mluví se o společenské dohodě mezi žijícími a opomíná se na dohodu mezi žijícími a ještě nenarozenými, kteří náš svět po nás převezmou.
Ke konci své přednášky Scruton tématicky zamířil k volbám a politickým elitám. Lidé potřebují mít pocit, že za svůj hlas byli odměněni. Častá strohost politiků není dostatečné docenění jejich hlasu. Jako bezmocní chtějí moc. Alespoň tímto způsobem, přestože se tak trochu jedná o iluzi. Scruton k tomuto citoval Platona: „Nakonec, nemůžete lidem vládnout bez mýtů.“ Tím, že jsme zbořili ty staré mýty, se musíme rozhodnout, zda budeme pokračovat bez nich, nebo jestli si vytvoříme nové.
Po ukončení své oficiální části byl prostor na dotazy, kterých padlo mnoho a pokryly širokou škálu témat od výše zmíněných mýtů, přes loňské nepokoje v Londýně až po dotaz, zda se má EU více federalizovat, na což bylo odpovězeno záporně. Bylo velmi vidět, že posluchači byli nadmíru zaujati osobností a názory Rogera Scrutona a rozhodně o ně nebude nouze při jeho příští návštěvě.
Claire Klingenberg
Claire Klingenberg je studentkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala První obnovené reálné gymnázium v Praze. V minulosti se účastnila např. letních škol Law and Psychology nebo Abnormal Psychology na Harvard University. Zajímá se zejména o forenzní psychologii.