O Moot Court Competitions obecně
Již několik desítek let mají studenti práv po celém světě možnost vyzkoušet si na vlastní kůži práci, ke které se ještě mnoho let po úspěšném absolutoriu své alma mater nedostanou. Mají jedinečnou možnost otestovat si, jak sami obstojí ve vysoké konkurenci studentů z celého světa, zocelit své nervy a zábavnou formou získat hluboké znalosti o tématu, které je zajímá a kterému by se v budoucnu chtěli věnovat. Je jim umožněno vžít se do rolí profesionálních advokátů hájících zájmy svých klientů, prohloubit tak své ústní a písemné advokátní dovednosti, a vyzkoušet si, jak přesvědčiví dokažou být v prezentaci názorů, které jsou v nejlepším zájmu jejich klienta, ale se kterými se sami ne vždy ztotožňují.
Řeč je o fenoménu, o němž téměř všichni studenti práv alespoň slyšeli – o moot courtových soutěžích.
Spolupráce s Felix a spol. advokátní kancelář, s.r.o.
Spolek českých právníků Všehrd spolupracuje na organizaci Moot Court Competitions s partnerem spolku Felix a spol. advokátní kancelář, s.r.o.
Historie
Etymologický původ sousloví moot court pochází ze Skandinávie, odkud mooting taktéž odvozuje své kořeny. Moot v překladu znamená setkání. Soudobý význam moot courty získaly v 16. století jako interní přípravné tréninky v rámci britských advokátních asociací, které sloužily ke zdokonalení studentů práv v advokátních dovednostech. V rámci přípravy k povolání jim byl přidělen fiktivní právní případ, z jehož řešení je trénovali zkušenější advokáti nebo soudci. Tímto způsobem, bez nebezpečí poškození zájmu skutečného klienta, získávali studenti práv nezbytné zkušenosti pro výkon advokátní praxe.
V roce 1959 pak vznikl proslulý Philip C. Jessup International Law Moot Court Competition a v následujících dekádách jej následovaly další významné moot courty jako jsou například Willem C. Vis (East) International Commercial Arbitration Moot, Foreign Direct Investment International Arbitration Moot, European Law Moot Court competition, Central and Eastern European Moot Court Competition, International Environmental Moot Court Competition a mnoho dalších.
Podstata a průběh
Celá soutěž je rozdělena do etap. V první etapě je studentům je předestřen fiktivní případ, kterému se jednoduše říká „Problém“. Ten je zpravidla formulován na hraně, aby poskytoval jak straně žalobce, tak straně žalovaného plné využití argumentačního potenciálu.
Většina moot courtových soutěží funguje na dvojkolové bázi. První kolo je písemné a do určitého předem vymezeného termínu předpokládá vypracování a odevzdání písemného podání na zadané téma, tzv. memoranda. Píše se speciální argumentační metodou zvanou IRAC (I – Issue (Problém), R – Rules (Pravidlo), A – Application (Aplikace pravidla na skutkový základ případu), C – Conclusion (Závěr)), potažmo jeho variací CREAC (C – Conclusion (Závěr); R – Rules (Pravidlo); (E) – Explanation (Vysvětlení existence pravidla jako takového); A – Application (Aplikace pravidla na skutkový základ případu); C – Conclusion (Závěr)).
Po kole písemném následuje kolo ústní, které spočívá v obhájení nastíněných argumentů před profesionální nebo poloprofesionální porotou. Úspěch v soutěži proto nezávisí jen na kvalitě argumentů, tedy hloubce rešerše relevantních informací, ale i na přesvědčivosti jejich přednesu před porotou, tedy formě.
Ústní kolo soutěže by přitom mělo co nejvíce připomínat skutečnou realitu soudního stání či arbitráže. Dva mluvčí v roli reprezentanta žalobce nebo žalovaného zasedají proti konkurenčnímu týmu z jiné univerzity před senátem soudců. Na prezentaci svých argumentů je všem čtyřem mluvčím postupně poskytnut časový limit, každému běžně o délce kolem dvaceti minut. Zpravidla začíná mluvčí za strany žalovaného, který se svými argumenty snaží vyvrátit pravomoc a příslušnost soudu. Na otázky jurisdikce reaguje mluvčí strany žalobce přímo následovaným svým kolegou adresujícím meritorní argumenty. Přednesy uzavírá opět strana žalovaného s meritorními otázkami. V průběhu těchto prezentací soudci více či méně mluvčí přerušují a doptávají se na právní i faktické otázky. Celé ústní kolo ovládají poměrně striktní formální pravidla, koordinující např. způsob oslovování soudců, práci s časem nebo spolupráci s kolegou, jejichž dodržování se také hodnotí.